Oslavenec papá Haydn
Na D-dur slavíme o víkendu 290. "narozeniny" Josepha Haydna, otce klasicismu.
Jubilant Joseph Haydn, jehož 290. výročí narození připomínáme, bylo to 31. března 1732, získal noblesní epiteton „otec ušlechtilého hudebního umění a oblíbenec múz“ od Mozartova prvního životopisce Františka Xavera Němečka. Přezdívku papá mu zcela spontánně dali jeho hudebníci v orchestru knížete Esterházyho. Kapelník se totiž o své svěřence dobře staral. Jednak to měl zapsané ve smlouvě, a měl také smysl pro humor a udržoval v souboru znamenitou náladu. Pro mnohé ze svých instrumentalistů byl také učitelem a rádcem a při zkouškách dopřával hudebníkům tvůrčí klid a pohodu, bral ohledy na jejich potřeby a přání, mnohým byl kmotrem jejich dětí a dokázal se jich zastávat u společného zaměstnavatele.
Památným dokladem je jeho Symfonie fis moll č. 45 zvaná Na odchodnou. Další otcovské pojmenování se dotýká přímo hudby, kterou v době proměny slohu zvelebil a tak se setkáváme s označením otec symfonie, otec smyčcového kvartetu a někdy i otec sonáty.
Zaměstnání v knížecí kapele rodu Esterházy poskytlo Haydnovi jednak zabezpečení a současně poskytlo nerušený vzestup jeho hudebního genia, který rozvinul a do praxe uvedl tehdejší nový hudební sloh, klasicismus.
Esterházyové převzali Haydna od hraběte Morzina, aby zajistili pokračování svého orchestru. Měl pomoci skladateli Georgu Josephovi Wernerovi, který byl u Esterházyů zaměstnán jako celoživotní kapelník. Bylo mu 68 let, když k orchestru nastoupil devětadvacetiletý mládenec Joseph Haydn, byl Werner kvůli nástupu nových slohových výbojů přeřazen do oboru církevní hudby. Zůstal ale stále ve vedoucí funkci. Esterházyové si svých kapelníků vážili a starali se o ně až do konce. Georg Joseph to ovšem nesl těžce a stěžoval si na liknavost svého nástupce v péči o fundus, a další povinnosti.
Haydn vedl orchestr, komponoval instrumentální hudbu, staral se o údržbu a nákup nástrojů, spravoval hudební archiv, osobně provozoval komorní skladby s mecenáši. Hudbymilovný Mikuláš I. byl také praktickým hudebníkem a jeho vášní bylo hrát na baryton, vícestrunný nástroj podobný basové gambě s přidanými drnkacímí strunami. Haydn napsal pro tento nástroj na dvě stovky skladeb včetně 126 barytonových trií.
Pak se kníže Mikuláš I. zhlédl v opeře, takže se Haydn stal impresáriem, ředitelem a pedagogem knížecí operní společnosti. Vyhledával a učil zpěváky a studoval s celým aparátem nové opery. A taky v tomto žánru komponoval. Jeho první opera s titulem Kulhavý ďábel vznikla ještě před angažmá v Esterházy a stála na počátku řady čtrnácti oper, ke kterým přidal několik marionetových a hudebních komedií. Třeba Sabat čarodějnic nebo Opuštěná Didó. Většina je ztracena, zůstala jenom loutková opera Philemon a Baucis a její komediální verze.
Livrejovaný kapelník Haydn v nádherném nebesky modrém kabátě s propracovanými krajkovými volánky a mečem po boku, stejně jako jeho kapela, doprovázeli panstvo za pobytu na zámku Esterházy v Eisenstadtu a poté v zámku Esterháza v maďarském Fertődu. Tento luxusní objekt, který nechal zbudovat kníže Mikuláš I. je přezdíván „maďarské Versailles“ a je to největší rokoková stavba v Maďarsku. Říká se, že tamní Haydnův sál má jednu z nejlepších akustik na světě.
Dalším domem, kde knížecí rodina přebývala, byl Palác Esterházy v ulici Wallnerstraße 4 ve Vídni. Se vzrůstajícím věhlasem skladatele Haydna se kníže Mikuláš I. vyrovnal grandiózním aktem. Všechny skladby, které dosud Haydn napsal, totiž patřily jemu. V roce 1779 ale kníže rozhodl, že Haydn má možnost nakládat se svými kompozicemi podle svého uvážení, a tak je nalézáme v nakladatelstvích různých firem v Rakousku i jinde. Nakladatelé vydali každé nové symfonické dílo Haydnovo, jakmile se jim dostala jeho kopie do ruky. Haydn tak měl vedle svého platu další příjem.
Do roku 1790 dostával nejprve 400 a později 600 zlatých, po smrti Mikuláše I., který mu odkázal roční penzi 1 000 zlatých, přidal nový kníže Antonín 400 zlatých, aniž by mu ukládal nějaké povinnosti, protože orchestr byl rozpuštěn. Haydn pak dostal povolení k cestě do Anglie, kde vydělal tolik peněz, že by se stal mohl stát nezávislým na svém zaměstnání u Esterházyů, které ovšem neopustil.
Kdoví, jak by se hudebnímu klasicismu dařilo, nebýt zájmu Esterházyů, nejbohatšího rodu v Rakousku. Ti se nakonec o bezdětného vdovce Haydna postarali i po smrti. Je pochován v kostele Bergkirche v Eisenstadtu, dnes hlavním městě spolkové země Burgenland v Rakousku.
Vysíláme o víkendu 26. a 27. března 08:00-12:00 s reprízami po půlnoci
