Pocta Franzi Schubertovi
Hlavní hudební kritik deníku The New York Times Anthony Tommasini o něm napsal: „Nemůžete nemilovat tohoto chlapíka, který zemřel v 31 letech, nemocný, chudý a opomíjený všemi, s výjimkou okruhu přátel, kteří obdivovali jeho genialitu. Jen pro stovky jeho písní je Schubert ústředním duchem našeho koncertního života…“ Na D-dur 29. a 30. ledna dopoledne.
Písně, které u nás nezní na pódiu tak často, jak by si zasloužily. A trochu utajené výročí, i když ne zrovna kulaté. Franz Schubert je skladatel komorní a neokázalý, ale pokaždé užasneme, kolik hudby a kolik nehledané upřímné citovosti v ní najdeme. Autor, který byl během svého života asi nejzapomenutějším ze všech velkých hudebních géniů – a je až nepochopitelné, kolik toho dokázal stvořit během jednatřiceti let života, kdy skládal jen pro okruh svých nejbližších přátel. Skladatel s darem melodie.
V sobotu 29. 1. uslyšíme toho Schuberta, ze kterého skutečně prýštila radostná invence – zejména když budeme poslouchat kvintet Pstruh. Pak vstoupíme do melodického kouzla a citového bohatství jednoho z nejčastěji uváděných písňových cyklů. Během cyklu Zimní cesta vystřídáme tři hlasové polohy a navíc tři slavné pěvce, kteří se těžko mohli potkat na jednom pódiu: wagnerovský basista Hans Hotter, bachovský tenorista Peter Schreier a specialista na „liederabendy“ barytonista Matthias Goerne. Spojíme tedy dohromady tři vrcholné snímky. Na klavír bude hrát Gerald Moore, empatií a technikou mnohými považovaný za krále mezi doprovazeči, a dále Svjatoslav Richter a Alfred Brendel – tedy pianisté, kteří za Schuberta postavili celou vahou své interpretační geniality. Chybět nebudou melodie z Rosamundy ani populární Impromty. Ovšem na závěr zazní jeho vůbec poslední smyčcový kvartet č. 15 G dur, málo uváděné veledílo, které vzniklo ještě po slavném kvartetu Smrt a dívka. A čeká nás poměrně nová nahrávka Pražákova kvarteta, které skladbě věnovalo mimořádnou péči.
Neděle 30. 1. bude radostnější a slavnostnější. Cyklus Spanilá mlynářka bude z poloviny zpívat Fritz Wunderlich, krásný hlas a tenorista z boží milosti, kterému osud vyměřil jen o několik let více než Schubertovi. A druhou polovinu zazpívá mladý Mathias Goerne v jedné ze svých životních kreací. Chybět nemůže Nedokončená symfonie s dirigentem velkého romantického stylu Bruno Walterem. Pak Kvintet se dvěma violoncelly, vzácně vyrovnané dílo z posledních měsíců skladatelova života. A nakonec slavnostní mše, konkrétně ta šestá nadepsaná tóninou Es dur.