Rossiniho Obléhání Korintu
Zřídkakdy uváděnou operu hrajeme na D-dur v neděli 21. ledna v 16:00 pod taktovkou Jean-Luc Tingauda.
Rossiniho opera Obléhání Korintu náleží k několika skladatelovým dílům, která se na světových jevištích do nedávné doby objevovala spíše příležitostně. Po hudební, textové a dějové stránce jde o přepracovanou verzi dřívější opery Maometto II. (Mohamed II.) zkomponované pro Neapol v roce 1820. Základní námět díla, vojenský útlak a dobývání cizího území zůstal zachován, dějové události, dobývání benátských držav v řeckém Negroponte tureckými vojsky v 15. století, byly přesazeny do Korintu téže doby.
Opera pochází z Rossiniho vrcholného tvůrčího období, kdy z rodné Itálie přesídlil do Paříže a v letech 1825-29 tu postupně vytvořil svých posledních pět oper: dvě komické a tři dramatické. Obléhání Korintu je v tomto pořadí druhá opera, ale současně i první zkomponovaná na původní francouzské libreto jehož autory jsou Giuseppe Luigi Balocchi a Louis Antoine Alexandre Soumet. Volba řeckého námětu nebyla náhodná.
Děj opery je zasazen do 15. století, do doby po dobytí Konstantinopole tureckými vojsky, která dále dobývají další území, tentokráte řecké. Jde však ale také o alegorickou reflexi tehdejší aktuální události, kdy v letech 1821-29 vypuklo v Řecku povstání a osvobozenecký boj proti Osmanské nadvládě, do něhož se s různou mírou intenzity zapojovaly i tehdejší evropské mocnosti, a v němž Řekové v roce 1832 nakonec získali nezávislý stát. Vlastenecké, povstalecké či osvobozenecké náměty, situované do různých historických období, a s různým dějovým vyústěním, se ve 20. až 40. letech 19. století těšily v evropských divadlech velké oblibě a nebylo neobvyklé, že podobná hudební díla někdy dokonce i urychlila společenské změny.
Libretisté Balocchi a Soumet v textu Obléhání Korintu vyzdvihli především patriotické ideje a Rossini v partituře díla vytvořil brilantně instrumentovanou a velmi efektní, patetickou, vzrušující i lyrickou hudbu.
Premiéra opery se udála 9. října 1826 v Paříži, v Salle Le Peletier, v Divadle Académie Royale de Musique. Úspěch byl mimořádný, do roku 1839 měla opera na svém kontě 100 repríz a v bezmála příštích 40 letech se také stala velmi často uváděnou v evropských divadlech: 1827 Frankfurt (v německém překladu) dále Barcelona, Brusel, Drážďany, Berlín, Petrohrad (v ruském překladu); podle dobové novinové divadelní anonce byla v letech 1829 a 1831 uvedena zřejmě v Městském divadle v Brně a v letech 1831 a 1843 v Praze (nejprve v německém překladu a posléze i v českém).
České divadlo. V neděli 3. prosince ve prospěch pana [kapelníka] Maýra poprvé: Obléhání Korintu, opera o 4 dějstvích, přeložila Emilie Ujková-Maýrová. Toto Obléhání, opera, která jako Maometo utrpěla porážku, a proto ji skladatel později přepracoval, bohužel zbytečně hřmotí dunivými i sladkými tóny, srdce i rozum se v boji s nimi musejí vzdát. Výraz a působivost může do jisté míry zajistit dobré nastudování a dobře volené obsazení hlavních rolí. S provedením této „velké opery“ máme plnou příčinu být spokojeni. Sbory a orchestr podaly dobrý výkon.
Ost und West. Blätter für Kunst, Literatur und geselliges Leben. 7. 12. 1843.
Společnost pana Salviho včera přerušila monotónnost našeho repertoáru Rossiniho Obléháním Korintu. Byl nejvyšší čas, neboť prázdné hlediště, které na nás zívalo při posledních představeních Rigoletta a Lazebníka, jen potvrdilo naše mínění o těžkém úkolu poslední italské sezony ve Vídni. Obléhání Korintu náleží k tomu nejlepšímu, co Rossini vykonal ve vážném oboru. V původní podobě napsal operu Maometto Secondo roku 1820 pro Neapol. Když byl povolán do Paříže, zklamal, jak známo, naději Pařížanů na řadu nových mistrovských děl a většinou se zabýval přepracováním starších italských oper. Tak vznikla roku 1826 z Maometta opera La siège de Corinthe, 1827 ze staršího Mosè se stal Moïse atd. Rossini však brzy poznal, v čem se liší hudební vkus Francouzů od vkusu jeho krajanů. Od Gluckových dob byli Francouzi zvyklí na dramatický život, deklamatorní vzlet, především však na mohutné, živě zúčastněné sbory. V tomto smyslu Rossini dokomponoval větší dramatické ansámbly, jako je v Obléhání Korintu svěcení praporu v posledním dějství ap. Taková pečlivě a vážně pracovaná místa, která Rossini předložil dramaticky vyvinutějšímu vkusu Francouzů, patří v metamorfózách jeho oper k nejskvělejším. Sborům a velkým ansámblům vděčí Obléhání Korintu také za zvláštní oblibu v Německu, kde se z Rossiniho oper (s výjimkou Tella) drží nejdéle.
Eduard Hanslick Die Presse 17.5.1860 Vídeň
Gioacchino Rossini: Le siège de Corinthe (Obléhání Korintu)
Opera (Tragédie lyrique) o 3 dějstvích, libreto Giuseppe Luigi Balocchi a Louis Antoine Alexandre Soumet. Osoby a obsazení: Cléomène, guvernér Korintu (tenor), Marc Sala; Pamyra, jeho dcera (soprán), Majella Cullagh; Néoclès, mladý řecký důstojník (tenor), Michael Spyres; Mohamed II., sultán a vůdce osmanských vojsk (bas), Lorenzo Regazzo; Adraste, důvěrník Cléomèneův (tenor), Gustavo Quaresma Ramos; Hiéros, starý strážce hrobky (bas), Matthieu Lécroat; Ismène, důvěrnice Pamyry (mezzosoprán), Silvia Beltrami;Omar, zmocněnec Mohamedův (baryton), Marco Filippo Romano. Zpívá Camerata Bach Choir, Poznań, sbormistr Iñaki Encina Oyón. Hrají Virtuosi Brunensis, umělecká vedoucí Karel Mitas. Řídí Jean-Luc Tingaud. Záznam z provedení v Trinkhalle v Bad Wildbadu v červenci 2010 v rámci XXII. ročníku Fetsivalu Rossini ve Wildbadu.
