Vojevůdce Tamerlán podle Händela   

Historická postava vojevůdce Tamerlána, nebo také Timura Lenka, získala v západním umění pozoruhodného ohlasu. Narodil se v okolí Samarkandu, traduje se, že 8. dubna 1336, ve městě Šahrizabz v prosté rodině. Postižen chromou levou nohou zmocnil se vlády říše Čagataje, druhého syna Čingischána. Ostatně kulhavá noha byla marginálií pro kočovníka, který celý život strávil v koňském sedle a dobýval nešťastné země, které krutě pustošil. Počínal si hůře než sám Bič Boží Attila i Čingischán a vyhladil prý na 17 miliónů lidí.

Hlavním městem své říše učinil uzbecké město Samarkand, které stojí na Hedvábné stezce. Ukrutný Tamerlán byl mecenášem umění a tak si mnozí učenci, řemeslníci a umělci z území dobytých krutým vojevůdcem zachránili svou hlavu. Lebky ostatních poražených a zajatců nechával vojevůdce skládat do pyramid či věží, aby zastrašil nepřátele a povstalce. Do Samarkandu tak vedle kořisti přicházeli nositeli vědění a kultury a tak tam vyrostla timurovské renesance s centrem islámských vědeckých studií. Vnuk Tamerlána, Ulugbek, tam zbudoval jednu z nejvýznamnějších astronomických observatoří středověku s jedinečným nástěnným kvadrantem. A Evropě přispěl Tamerlán půlstoletým zpožděním osmanského tažení, neboť u Ankary porazil roku 1402 tureckého chána Bajazeta. 

Pověst této obávané osobnosti, která děsila svět, lákal západní literáty k tvorbě dramatických příběhů, které nabízel právě střet s Bajazetem. Postava Timura se objevila už v příbězích o Nasreddinu Hodžovi, které patří do lidové turecké, arabské, kurdské, ujgurské či bosenské slovesnosti. V patnáctém století se příběhu chopili tři různí byzantští spisovatelé – historik Michael Ducas, kronikář Georgios Francis a řecký historik Laonicus Chalcocondylas. Všichni byli pamětníci pádu Byzance a všichni konstatují, že Bajazet byl hrdý na nadřazenost svého šlechtického rodu nad rolnickým původem dobyvatele. Jejich současník, italský historik, humanista a spisovatel Andrea Cambini, vyprávěl ve svých raných dějin Osmanské říše, že Tamerlán používal Bajazeta jako stoličku a během jídla ho přivazoval mezi stoly.

V roce 1587 napsal Christopher Marlow hru s titulem Tamburlaine Veliký, která byla pro anglické publikum upozaděna hrou Nicholase Rowera s titulem Tamerlán z roku 1701. S jasnou ideou připomínky výročí příjezdu Viléma III. Oranžského do Anglie se tato činohra každoročně, od roku 1716, dávala v Londýně ve dnech 4. a 5. listopadu. Georg Friedrich Händel, který v rámci programového projektu Královské hudební akademie pořádal operní italská představení, využil této tradice k posílení úspěšnosti nové opery s titulem Tamerlan. A provedl ji v předvečer oslav 31. října 1724 v Královském divadle na Haymarketu v Londýně.  

Händelova opera vychází z italské tragedie per musica od aristokratického básníka Agostiona Pioveneho, který nalezl inspiraci ve hře francouzského dramatika Jacquese Pradona Tamerlán, aneb Bajazetova smrt z roku 1676. Ten vyfantazíroval většinu hlavních dějových linií. Pioveneho libreto zhudebnil jako první Francesco Gasparini a jeho opera se dávala 24. ledna roku 1711 v Teatro San Cassiano v Benátkách. Gasparini předešel Händela v tom, že nesvěřil roli Bajazeta kastrátovi, ale tenoristovi, což znamená, že mu patří prvenství v uvedení velké tenorové role v opeře. Muzikolog Paul Henry Lang nicméně připsal toto prvenství v roce 1966 Händelovi.  

Vedle Händela zhudebnil Piovenovo libreto Antonio Vivaldi v roce 1735 v opeře o třech dějstvích s titulem Bajazet. Je známá také jako Il Tamerlano. A následoval ho Josef Mysliveček, jehož opera Il gran Tamerlan měla premiéru 26. prosince 1771 v Teatro Reggio Ducal v Miláně.

Händel nakonec pracoval s Pioveneho libretem, které podstatně upravil tajemník Královské hudební akademie Nicola Francesco Haym. Tento italský operní libretista, skladatel, divadelní manažer, violoncellista, literární redaktor a numismatik se narodil v Římě. Od roku 1720 byl zaměstnán jako violoncellista v orchestru Královské hudební akademie, ale už o dva rok později se stal tajemníkem akademie. Pro posledních šest sezón psal pro akademii libreta a ujal se také role inspicienta. Pro Händela upravil většinu libret od Tesea až po Tolomea z roku 1725. Haym byl obzvláště zběhlý ve zkracování recitativů, tak, aby vyhovoval jak pozornosti místního publika, tak dramatické soudržnosti zápletky a postav. A také napsal nové originální texty některých árií k Tamerlanovi.

Ve vysílání uvádíme první kompletní nahrávku premiérové verze opery Tamerlán z roku 1724, která vznikla v červenci roku 2006 v řeckém Patrasu. Operu vydala společnost Dabringhaus und Grimm v roce 2007 řídí George Petrou.