Vzpomínka na Antonína Bennewitze
Český houslový virtuoz a pedagog ve vzpomínkách a skladbách jeho žáků. Vysíláme o víkendu 23. a 24. října 8:00-12:00.
Umění českých houslistů vyrostlo z píle českých kantorů, kteří sami patřili k prvním známých virtuosům evropského formátu. Všichni hudebníci rodu Bendů, kteří působili v německých zemích, byli houslisté, do dějin se zapsal houslista Jan Václav Stamic usazený v Mannheimu a jeho synové, Karel a Antonín, koncertovali v Paříži nejen na housle, ale také na violu i violu d´amore. Antonín Vranický je považován za zakladatele vídeňské houslové školy a mnozí další hudebníci z Čech patřili mezi žádané koncertní mistry a učitele ve vyhlášených hudebních centrech Evropy.
Devatenácté století přineslo s jarem národů i zrod konzervatoře v Praze. Zakladatel jejího houslového oboru byl německý houslista z Mannheimu Friedrich Wilhelm – tedy Bedřich Vilém – Pixis, vystřídal ho jeho žák Mořic Mildner a po něm nastoupil Antonín Benewitz, podle německého úředního jazyka panujícího v zemi a tedy i v ústavu, psán Bennewitz. Jeho otcem byl Němec, maminka Češka a on sám měl upřímnou snahu o smírné soužití obou národností v jeho houslovém oddělení. Podporoval české studenty a zasadil se o užívání češtiny na konzervatoři. Ze životopisných zpráv jeho současníků a pamětníků vysvítá, že jeho čeština byla úsměvná. Vzpomeneme-li ovšem na skutečnost, že i sám národní skladatel Bedřich Smetana se musel svou mateřštinu naučit dodatečně, je záhodno Bennewitzovu snahu náležitě ocenit.
Jeho takřka třicetiletá pedagogická a ředitelská práce na konzervatoři v Praze znamenala modernizaci školy. České země rozesílaly mistry hudebního oboru nejen do domácích orchestrů, ale i do významných hudebních center za hranicemi do všech světových stran. V Lipsku působil Hanuš Sitt, Laub a Hřímalý v Moskvě, v Donaueschingenu Jan Václav Kalivoda, Jan Sluníčko ve švábském Augsburgu. A mnozí další jinde v Evropě. Z jeho pokrokového postoje, který respektoval osobitost, vzešlo i legendární České kvarteto, které uvedl v život profesor hry na violoncello Hanuš Wihan. Bennewitz vychoval mnoho houslistů, často připomínáni jsou Otakar Ševčík, František Ondříček, Josef Suk, Oskar Nedbal, někdy i Franz Lehár. Můžeme ale jmenovat i některé další - Jiří Herold, zmíněný Jan Hanuš Sitt, Ferdinand Lachner, Josef Markus, Karel Halíř, Vilém Stanislav, Jan Mařák nebo Rudolf Reissig a tento výčet není samozřejmě úplný.
Památku Antonína Bennewitze, jehož významu vzdáváme v naší vzpomínce nepatrný hold, šíří také mladé Bennewitzovo smyčcové kvarteto, jehož koncert uzavře druhý díl vzpomínkového pořadu.
