Wagnerův Parsifal v nové vídeňské inscenaci

6. září 2021

Uvedení Parsifala – posledního hudebně dramatického díla Richarda Wagnera je pro každý operní soubor ambiciózním úkolem. Letošní vídeňská inscenace avízující hvězdné obsazení s Jonasem Kaufmannem a Elinou Garančou v hlavních rolích,  v nastudování  hudebního ředitele Vídeňské státní opery – švýcarského dirigenta Philippa Jordana a v režii renomovaného ruského režiséra Kirilla Serebrennikova byla příslibem mimořádnosti a byla spojena s očekáváním publika i odborné veřejnosti.

Wagnerovo opus magnum je slavnostní hudebně dramatickou hrou, nadčasově pojatým ztvárněním legendy, které v symbolické rovině pracuje s motivy křesťanství i východní mytologie. Vytváří zvláštní esoterický duchovní svět s tajuplnými motivy a nastolenými otázkami o hledání svobody, štěstí a naplnění lidské existence.

Prvotní záměr Richarda Wagnera ztvárnit tento námět a dokončení díla dělí dlouhé časové období. Už roku 1845 v době skladatelova pobytu v Mariánských lázních se objevují náznaky jeho zájmu o epos  středověkého básníka Wolframa von Eschenbacha z počátku 13. století, zpracovávající mýtus o rytíři Parzivalovi a jeho pátrání pro Svatém grálu. Následující roky ale vyplnila Wagnerova práce na partiturách Tristana a Isoldy, Mistrech pěvcích norimberských, Prstenu Nibelungově a také počátkem práce na opeře Die Sieger,  námětově ovlivněné Wagnerovým zájmem o východní filozofii a buddhismus, jejíž uvedení v roce 1870 avizoval skladatel o pět let dříve králi Ludvíku II. Bavorskému -  dílo ale zůstalo nedokončené v počátečním stádiu práce. V průběhu tohoto období se ale objevují informace, které dokládají další Wagnerovu  konfrontaci s námětem o Parzivalovi, ke kterému  se průběžně vracel. Až během  roku 1877 pak pracoval soustavně na finální verzi libreta a změnil jméno hlavního hrdiny na Parsifal. Ve svém obsahu je v Parsifalovi více než v předchozích  dílech zvýrazněna  mytologická podstata, která přijímá v tomto případě i silné rysy religiózní mystiky. Nechybí ani  vyjádření  Wagnerovy oblíbené ideje vykoupení, nicméně zde už nikoli prostřednictvím lásky  ale prostřednictvím soucitu, čímž  dostává vyjádření humanistického ideálu tím silnější apel.

Parsifal - Elina Garanča.

Námět Parsifala vychází z legendy o rytířích Svatého grálu, kteří střeží číši s Kristovou krví a kopí, kterým byl na kříži probodnut. Jeden ze zavrženců grálu, kouzelník Klingsor se lstí zmocnil svatého kopí a způsobil jím nezhojitelnou ránu králi posvátného hradu a Svatého grálu. Jediný, kdo může újmu napravit je „čistý bloud“ projevující hluboký soucit. Tím je neznámý jinoch Parsifal, který se náhodou dostává do chrámu a stane se svědkem pozoruhodného obřadu rytířů Svatého grálu. Odolá nástraze smyslnosti, kterou na něho nachystá kouzelník Klingsor v postavě zakleté služky chrámu Kundry. Uvědomí si své poslání a poté, co se zmocní posvátného kopí, vstoupí na Velký pátek na půdu Svatého grálu a osvobodí od kletby ty, kteří hřešili. Je povolán stát se budoucím králem Svatého grálu, který povznese k nové síle a velikosti. Wagner dokončil práci na opeře roku 1882 a  žánrově ji označil jako „zásvětní slavnostní hru“. Hudebně je Parsifal  typicky pozdním dílem shrnujícím veškeré předchozí skladatelovy kompoziční zkušenosti.

Navzdory velkorysému obsazení jsou kompozičně technické vyjadřovací prostředky oproštěné, zjednodušené zejména v oblasti harmonie, průzračnější v instrumentaci. Premiéru měl Parsifal 26. června 1882 v rámci druhého ročníku Bayreuthského festivalu. Do roku 1913 směl být Parsifal inscenován výhradně v Bayreuthu, až poté mělo být dílo volně k dispozici i pro ostatní scény. Ustanovení ale porušila newyorská Metropolitní opera, která Parsifala uvedla v roce 1903.  Svým nekonformním charakterem Parsifal inspiruje současné  inscenátory k volnějším výkladům. Bylo tomu tak i ve Vídni, kdy režisér Kirill Serebrennikov posunul příběh zcela do současnosti.

V našem vysílání uvedeme záznam premiéry, která se konala ve Vídeňské státní opeře 11.dubna 2021 a vzhledem k protipandemickým restrikcím to muselo být ještě s vyloučením publika. V hlavních rolích zpívají Jonas Kaufmann, tenor (Parsifal), Elina Garanča, mezzosoprán (Kundry), LudovicTézier, baryton (Amfortas), Georg Zeppenfeld, bas (Gurnemanz), Stefan Cerny, bas (Titurel), Wolfgang Koch, basbaryton (Klingsor). Spoluúčinkuje Sbor Vídeňské státní opery, hraje Orchestr Vídeňské státní opery, diriguje Philippe Jordan.

autor: Dagmar Henžlíková
Spustit audio

Více z pořadu