Arsilda - opera impresária Antonia Vivaldiho

Anglický spisovatel Thomas Coryat byl prý prvním, kdo přivezl na ostrov vidličku a slovo deštník. Hlavně ale proslul jako autor cestopisů. O celé století předešel krajana Charlese Burneyho, z jehož hudebního cestopisu si dodnes čteme zápisky o hudebnících Evropy. Tenhle Coryat byl v roce 1608 v Benátkách a zapsal si, že byl opravdu zaražen faktem, že i ženy tam hrají divadlo. Nejspíše se ocitl během karnevalu v některém ze šlechtických paláců, nebo ho vzali mladíci ze šlechtických rodin na některou veselici své Compagnie della Calza, tedy Punčochové společnosti, jejíž členové nosili punčochy v barvě příslušného souboru. A punčochy byly ozdobené složitými výšivkami, které připomínají název samotné společnosti. Bylo jich ke konci 16. století v Benátkách celkem 43 a bavily se pod fiktivními jmény - Floridi, Uniti, Concordi, Ortolani nebo Zardinieri a další.

Mezi jejich hlavní zábavné přehlídky patřily tak zvané Momarie, tedy maskované průvody dovádějící na březích kanálů. Společnost se pak nalodila na čluny s plovoucími divadly a večer hodovala na mostech, kde byla připravena hostina pro potentáty a velvyslance. Na jednom z obrázků z roku 1610 vidíme jedno takové plovoucí divadlo na širokém člunu zakotveném u břehu kanálu.

Antonio Vivaldi se narodil 4. března 1678 v Benátkách a jeho otec byl prý dobrý hudebník ze záliby. Měl své poctivé zaměstnání holiče a pravidelně hrával v orchestru chrámu sv. Marka. Poblíž baziliky stojí pár divadel, možná že starý Vivaldi hrával i v orchestru některého z nich. Všechna hlavní benátská divadla byla ve vlastnictví významných patricijských rodin. Jednak si je zřizovaly pro potěšení, ale také jako investici. V roce 1622 si nechal postavit rod Vendraminů. Teatro San Salvatore či San Luka. Je to památný dům, neboť se jedná o nejstarší dodnes existující divadlo v Benátkách. Po různých peripetiích dostalo jméno Goldoni.

V roce 1637 bylo otevřeno Teatro San Cassiano, které patřilo rodině Tron. To je památné tím, že to bylo první operní divadlo otevřené v roce 1637 pro platící veřejnost. V roce 1640 vzniklo Teatro San Moise, které vlastnila rodina Giustiniani. Bylo to malé divadlo, ale bylo jedno z nejvlivnějších. Vivaldi tam byl angažován dva roky a celkem ho zásobil pěti operami v letech 1716 až 18.

Další památné Benátské divadlo bylo Teatro San Samuele. Rodina Grimani, která vlastnila v Benátkách čtyři divadla, ho uvedla do provozu v roce 1656. Je zajímavé také tím, že si tam po určitou dobu vydělával na živobytí Giacomo Casanova hraním na housle. A Grimani chlapce po předčasné smrti jeho otce oficiálně převzali do opatrování. V roce 1678 otevřeli také Teatro San Giovanni Crisostomo, které bylo tehdy největší, nejkrásnější a nejbohatší divadlo ve městě. Bylo nákladné a tak ho prodali rodině Giovanniho Galla, která ho zrestaurovala, přejmenovala na Teatro Emeronittio, protože bylo otevřeno ve dne i v noci. Když tam v roce 1835 zpívala Maria Malibran v Belliniho opeře Náměsíčná, tak byla tak zděšená z havarijního stavu opery, že svůj honorář věnovala Gallovi. Od té doby se opera jmenuje Teatro Malibran. A Grimani si postavili menší divadlo San Benedetto, které pak získal rod Venier a z jeho trosek vzniklo v roce 1792 později slavné Teatro La Fenice. Jedna ze tří famózních italských oper, s milánskou La Scalou a nepolskou operou San Carlo.

Pro Vivaldiho kariéru se stalo domovskou scénou Teatro San Angelo otevřené v roce 1677
na místě dvou domů v majetku rodin Marcello a Capello. Ptáte-li se, který že Marcello, tak ano, byl to Benedetto. Právník, literát, majetný šlechtic, hudebník a komponista. A bratra Alessandra, autora geniálního a slavného hobojového koncertu d moll.

V roce 1714 se slavný houslový virtuos Vivaldi, učitel hudby a vychovatel v sirotčinci Pio Ospedale della Pieta v Benátkách, stal impresáriem Marcellova divadla San Angelo, pro které nejprve napsal hned svou druhou operu Orlando finto pazzo a současně třetí - Orlando furioso, a sedm dalších za sebou. V roce 1716 to byla opera Arsilda regina di Ponto, která je na programu stanice 25. února. Pro Teatro San Angelo napsal pak Vivaldi ještě sedmnáct oper, jak lze zjistit po podrobném přezkoumání seznamu, který sestavil dánský muzikolog Peter Ryom. Majitel divadla Benedetto Marcello, o pár let mladší než Vivaldi, připomněl impresária svého divadla v památném satirickém pamfletu Divadlo podle módy. Alespoň tím, že na titulní stránce je kresba benátské bárky představující Teatro San Angelo, ve které stojí uprostřed gondolier a na zádi vidíme andílka s kněžským kloboukem na hlavě, který hraje na housle. To je Antonio Vivaldi. Na přídi sedí medvěd s parukou, rozhalenou kazajkou a s praporem v ruce, který je karikaturou impresária Teatro di Cassiano Giovanniho Orsatta. Badatelé se ale ještě nedopátrali, jaký byl skutečný vztah mez oběma hudebníky, ale shodli se na tom, že text pamfletu se hodí na celou řadu tehdejších operních skladatelů.