Bedřich Smetana - Hubička
Smetanovu druhou operu z vesnického prostředí vysíláme 25. prosince v 16:00.
Když česká operní libretistka, básnířka a spisovatelka Eliška Krásnohorská (1847-1926, vl. jm. Alžběta Pechová), upozornila Bedřicha Smetanu na povídku Karoliny Světlé (1830-1899, vl. jm. Johanna Rottová) Hubička, jejíž děj se odehrával na vesnici v Podještědí, nic nenasvědčovalo tomu, že by po jejím přečtení tento námět skladatele nějak zaujal. Obrat nastal v okamžiku, kdy Krásnohorská předložila Smetanovi své veršované libreto k Hubičce, v němž zkušený operní autor okamžitě rozpoznal silný dramatický děj a různé možnosti jak jej hudebně vyjádřit. Přesně deset let po úspěšné a velmi populární Prodané nevěstě, své druhé opeře (a prvotině z venkovského prostředí), tak začal Smetana počátkem roku 1876 zhudebňovat další operu situovanou do českého venkovského prostředí. Zde ovšem vnějšková podobnost obou oper také končí. Byla-li Prodaná nevěsta, k níž jedno ze svých vůbec nejlepších libret napsal Karel Sabina, pojata jako duchaplný a vtipný obrázek z českého vesnického prostředí, kdy sedlácky důmyslná lest bodrého Jeníka se stane cestou k získání milované Mařenky, pak Hubička v básnickém zpracování Elišky Krásnohorské, přináší lyrický obraz mladého vesnického páru Vendulky a Lukáše, s jejich rozdílnými charaktery.
V Prodané nevěstě jsou si Jeník a Mařenka povahově více blízcí. V Hubičce je rozdíl mezi Vendulkou a Lukášem naopak velmi výrazný a je pojatý jako konflikt mezi úctou k tradicím a živelnou svobodomyslností; jako miniaturní „selské drama“, jehož jediné možné rozuzlení spočívá ve vzájemném láskyplném pochopení a toleranci k druhému.
Triumf nezlomné vůle komponovat
Smetana Hubičku zkomponoval v neuvěřitelně krátké době během prvních osmi měsíců roku 1876 a už na začátku listopadu byla opera provedena v Prozatímním divadle. Premiéra byla bouřlivě přijata, Hubička se dočkala podobného ohlasu a popularity jako předchozí Prodaná nevěsta. Pro Smetanu byl úspěch Hubičky životně důležitým uměleckým mezníkem: v této době se výrazně zhoršily jeho problémy se sluchem, které vyústily v ohluchnutí, což pro něho jako klavíristu, dirigenta a skladatele bylo zcela zničující. Hubička se pro Smetanu stala uměleckou výzvou nepodat se osudu, nerezignovat, ale napnout veškeré své síly a dál komponovat hudbu, byť být odkázaný „jen“ na vnitřní sluch, hudební představivost, zvukovou paměť a vůli tvořit. Hubička, po níž následovala další velkolepá operní díla, se však stala ve Smetanově tvorbě mezníkem a současně triumfem nad nepřízní osudu…
Bedřich Smetana: HUBIČKA
Prostonárodní opera o 2 dějstvích, libreto Eliška Krásnohorská podle stejnojmenné povídky Karolíny Světlé.
Osoby a obsazení:
Otec Paloucký Eduard Haken
Vendulka, jeho dcer Eva Děpoltová
Lukáš, mladý vdovec Leo Marian Vodička
Tomeš, švagr Lukášův Václav Zítek
Martinka, stará teta Vendulčina Libuše Márová
Matouš, starý pašíř Karel Hanuš
Barče, děvečka u Palouckých Božena Effenberková
Strážník Zdeněk Jankovský
Sbor Janáčkovy opery v Brně, sbormistr Josef Pančík
Orchestr Janáčkovy opery v Brně, řídí František Vajnar
Nahrávka vydavatelství Supraphon z roku 1980