Brucknerovské slavnosti
I když se u nás slaví výrazně méně, také Anton Bruckner má letos 200. výročí narození, bylo to přesně 4. září 1824 v rakouském Ansfeldenu.
První víkend v září na stanici D-dur tedy připomene několik pozoruhodných brucknerovských dirigentů.
Tím prvním bude Herbert von Karajan, který natočil Brucknera kompletního, ale shodou okolností zařadíme jeho vůbec poslední nahrávku, kterou byla v roce 1989 Sedmá symfonie. Ta je také nejhranější a nejslavnější, její druhá věta je smuteční hudbou za zesnulého Richadra Wagnera a byla to první symfonie, která skladateli vysloužila jednoznačné uznání – po provedení v Lipsku, nikoli ve Vídni kde žil.
Dále zazní energická Šestá Brucknerova symfonie, která patří k nejkratším a je velmi působivá jakýmsi pozitivním životním nábojem, vybíráme novou nahrávku se Sirem Simonem Rattlem. Ten se Brucknerovi věnuje s postupem let stále více a tuto symfonii provedl i v Praze. A v sobotu nás nakonec čeká velká specialita, nejrozsáhlejší symfonie č. 8 v provedení Mnichovské filharmonie se Sergiu Celibidachem. Tento dirigent je znám výrokem: „Brucknerovská tradice? To je jedna velká kulturní vražda.“
Nechybělo mu sebevědomí, ovšem Brucknera opravdu natočil s mimořádnou láskou a hlubokým duchovním ponorem, v závěru života i ve velmi pomalých tempech. To je tedy sobotní nabídka, tu nedělní doplní tři zpívané duchovní skladby a připomenou explicitně, že tento autor byl hluboce věřícím rakouským katolíkem.
Zazní jeho Mše č. 1, č. 2 a nakonec Te Deum. Ze symfonií to bude ještě Čtvrtá „Romantická“ s dalším velkým brucknerovským dirigentem Bernardem Haitinkem. A nakonec zazní i jeho poslední Devátá symfonie věnovaná „milému pánubohu“ ve vzácné nahrávce České filharmonie s Lovro von Matačičem. Jako jeden z mála dirigentů ho u nás pravidelně uváděl. Celý jeho hudební svět má meditativně duchovní ladění a pro začátek září je to volba ideální.
