České improvizované dopoledne s Jaroslavem Tůmou

České skladby od Mé vlasti, přes Loutnu českou, Po zarostlém chodníčku až k Růžencovým slavnostem se v mysli Jaroslava Tůmy přerodily v témata velkého varhanního cyklu jak stvořenému k oslavě Roku české hudby. Varhaník a improvizátor při něm využíval specifik nástrojů, které měl k dispozici. Nevyhnul se ani středotónovému ladění, které zní opravdu bizarně.

V pořadu poznáme také Tůmovy kolegy, s nimiž se sešel při improvizování nebo interpretaci nejrůznějších skladeb: Karla Paukerta, Lucii Hůlovou, Miroslava Venhodu, Milana šlechtu.

Pokud se mne varhaníci ptají, co je nejdůležitější jako inspirace pro improvizování, tak říkám: cokoli! A hlavně to nemusí být jen varhany a varhanní repertoár. Stejně jako je pro interpretaci varhanních skladeb Césara Francka nejlepší poslechnout si některou ze skvělých nahrávek Franckovy Symfonie d moll, tak pro inspiraci varhaníka je nejlepší poslechnout si některou z nádherných interpretací některého ze Smetanových děl. A pro změnu to vůbec nemusí být některá ze symfonických básní z cyklu Má vlast, před časem mě moc a moc potěšily dvě nahrávky, na které jsem náhodou narazil. Šlo o dua Z domoviny pro housle a klavír. Jednak stará nahrávka Josefa Suka s Janem Panenkou, jednak nedávná nahrávka Josefa Špačka a Miroslava Sekery. Každá jiná, obě skvělé. Pokud si něco takového poslechne varhaník, neměla by jej minout inspirace tradicí české interpretační školy. Už nikdy by neměl sklouznout k mechanické strojové, a tím i bezvýrazné hře…
Jaroslav Tůma