Fibich - Pád Arkuna
Pobaltští Slované v mýtické báji Zdeňka Fibicha vpochodují na D-dur 6. října v 16:00.
„Pobyv několikráte na ostrově Ruji a zabývaje se její heroickou dobou slovanskou, vybídl jsem Fibicha, aby si hleděl opatřiti libreto z dějin pádu Arkuna, i dal jsem mu k tomu materiál místní i dějinný, s textem i obrazy ostrova. Fibich prostudovav materiál, byl jím hned zaujat a vybídl Anežku Schulzovou k sepsání libreta“, píše ve svých vzpomínkách vydaných roku 1902 první ředitel Národního divadla v Praze, František Adolf Šubert.
Na přelomu let 1896-97 přišel šestačtyřicetiletému pražskému skladateli Zdeňku Fibichovi (1850-1900) tento Šubertův podnět nesmírně vhod, protože ve své hudebně-dramatické tvorbě dospěl k prvnímu uměleckému vrcholu a zvažoval kudy se ve své tvůrčí cestě vydat dál. Vedle mnoha různých orchestrálních a komorních skladeb měl za sebou šest velkých oper na velmi rozličné náměty jak z českých pověstí (Blaník, Šárka), tak i ze světových dramat (Bouře – William Shakespeare, Hedy – Lord Byron, Nevěsta messinská – Friedrich von Schiller) a v neposlední řadě zcela monumentální a v dějinách českého divadla ojedinělou melodramatickou trilogii Hippodamie na slova Jaroslava Vrchlického.
Český muzikolog a fibichovský badatel Jaroslav Jiránek v monografii Zdeněk Fibich (vydané v roce 1963) o tomto skladatelově údobí píše: „Fibichova romantického ducha vždy vábilo tajemné volání dávných věků a – nenacházeje pro to živnou půdu v současnosti – mohl alespoň na takovéto látce osvědčit své syntetické úsilí v oblasti dramatické. Rozjel se proto také přímo na Rujanu a byl hluboce dojat tím, co spatřil. Na místě, kde kdysi přes ohromnou zelenomodrou pláň moře a na strmých bílých křídových skalách trůnila velebná svatyně „Jarkunská“ s červenou barvou kopule, stěn chrámu, koberců i […] svatého praporu Svantovítova, omračujíc široko daleko poutníky touto barvou […], stál jen maják a stavení sloužící za hostinec. Jinak kolem dokola pusto a prázdno. A to rozhodlo. Rozpor mezi úchvatnou vidinou minulosti […] a zoufalou prázdnotou přítomnosti byl tak mučivý, že nemohl podnítit Fibichova tvůrčího ducha, aby alespoň v umělecké představě vykouzlil obraz toho, co bylo, ale již není.“ Dávný osud Pobaltských Slovanů a tragédii pádu Arkuna pod náporem dánských dobyvatelů roku 1168, převedl Zdeněk Fibich do velkolepé hudebně-dramatické básně. Libreto podle historických a etnografických podkladů z doby středověku, a se základní dějovou osou vítězství křesťanství nad pohanstvím, napsala Fibichova dlouholetá spolupracovnice Anežka Schulzová. Poslední Fibichova opera Pád Arkuna je rovněž jeho prvním dílem, v němž je řešen náboženský konflikt. O to více je zajímavé, že skladatel si zvolil námět, jehož myšlenkové vyústění je ve vítězství křesťanství, přestože sám byl velkým obdivovatelem řecké antiky a sebe pak často charakterizoval slovy: „Jsem starý pohan. Celým myšlením a cítěním starý pohan.“ V jistém smyslu se do určité míry tento skladatelův postoj odráží i v samotném závěru opery. Apotheosa vítězství křesťanů nad pohany je sice vyjádřena citací křesťanského oslavného hymnu „Te Deum laudamus“, ale v podobě jakési velmi stručné „cody“, působící spíš jako efektní divadelní závěr. To však nijak neubírá na jedinečnosti celé opery, která je mistrovským, důsledně propracovaným hudebním dramatem, v němž se především odvíjí dramatické konflikty jednajících postav.
Hudebně-dramatické dílo Zdeňka Fibicha má v dějinách a vývoji české opery velmi důležité místo: vedle národně koncipovaných oper Bedřicha Smetany a převážně slovansky orientovaných oper Antonína Dvořáka, představuje většina oper Zdeňka Fibicha svojí orientací na světová historická témata třetí důležitý a neoddělitelný umělecký směr v původní české romantické opeře 2. poloviny 19. století.
Premiéra poslední opery Zdeňka Fibicha Pád Arkuna se udála 9. 11. 1900 v Národním divadle v Praze za řízení Karla Kovařovice, tři týdny po skladatelově náhlé a zcela nečekané smrti. Pád Arkuna byl na repertoáru Národního divadla v letech 1900-05 (14 představení, dirigent Karel Kovařovic), 1925-33 (16 představení, dirigenti Josef Vinkler a Otakar Ostrčil), 1989 (2 představení koncertní zkratky opery, dirigent Petr Vronský) a 2014-15 (7 představení, dirigent John Fiore).
Zdeněk Fibich: PÁD ARKUNA
Opera o dvou dílech (Prologu a 3 dějstvích) na libreto Anežky Schulzové
HELGA (1. díl) Prolog o jednom dějství
Osoby a obsazení:
Gunar, dánský šlechtic - Jiří Sulženko
Helga, jeho dcera - Dana Burešová
Absalon - Roman Janál
Dargun, velekněz Svantovítův na Arkunu - David Szendiuch
DARGUN (2. díl) Opera o 3 dějstvích
Osoby a obsazení:
Dargun, velekněz Svantovítův na Arkunu - David Szendiuch
Jaroměr a Rutan, synovci knížete Tetislava - Aleš Briscein a Valentin Prolat
Radana, choť Rutanova - Eva Urbanová
Dolen, kněz Svantovítův - David Nykl
Absalon, biskup z Roskilde a kancléř říše dánské - Roman Janál
Margit, dcera Helgy a schovanka Absalonova - Alžběta Poláčková
Zpívá a hraje Sbor a Orchestr Národního divadla v Praze, sbormistr Pavel Vaněk,
řídí John Fiore.
Vysíláme na D-dur 6.10. v pravidelném operním čase v 16:00.
