Kámen mudrců aneb Kouzelný ostrov

Přibližně od druhé poloviny 17. století se na předměstí Vídně postupně rodil specifický hudebně-dramatický divadelní žánr později pak nazývaný vídeňským lidovým divadlem. Spojení lidové mluvy v německé mateřštině se snadno přístupnou hudbou, ale především s komicko-fantasticko-pohádkovými náměty ve velkorysých výpravách, vytvářelo zcela osobitý žánrový protiklad k velkým a umělecky náročným operám své doby (v nichž převažovaly mythologické náměty a zpěvním jazykem byla italština nebo francouzština), které zněly ve dvorních divadlech či aristokratických rezidencích a pro mnohé obyčejné, hudbymilovné Vídeňany však byly většinou obtížně dostupné. Prvních výrazných uměleckých vrcholů dosáhlo vídeňské lidové divadlo koncem 18. a v průběhu 19. století, na které se s mnohými velkými proměnami úspěšně navázalo v poválečné éře od roku 1918 až po současnost.

Mozart a Schikaneder

Jednou z významných osobností vídeňského lidového divadla přelomu 18. a 19. století byl rakouský herec, zpěvák, komponista, režisér, básník a divadelní ředitel Emanuel Schikaneder (1751-1812). V letech 1789-1801 se stal principálem, resp. ředitelem divadla (Freyhaustheater, otevřeno v říjnu 1787) na vídeňském předměstí Wiedenu, sídlícího v komplexu budov Freyhaus, které se do širokého povědomí zapsalo pod názvem Theater auf der Wieden (po jeho zbourání a poblíž postavené nové budovy v roce 1801 nese divadlo název Theater an der Wien – Divadlo na Vídeňce). Emanuel Schikaneder přišel do Vídně se svými nápady a uměleckými ambicemi v době, kdy rakouské císařství bylo na Východě vtaženo do rusko-turecké války a na Západě, ve Francii, se zanedlouho fatálně rozhořel revoluční oheň. Četnost veřejných subskripčních koncertů se v těchto letech ve Vídni výrazně zredukovala, na úsporný systém financování umění přešla jak státní pokladna (nyní řešící vojenské válečné výdaje), tak i mecenášství šlechty (obavy z inflace, financování vojska). Zůstávala divadla – dvorní, soukromá, lidová. Lidové divadelní hry a zpěvohry v rodném jazyce měly u Vídeňanů vždy velkou odezvu a na to v danou chvíli vsadil i Emanuel Schikaneder se svojí divadelní společností,  k níž měl blízko i vídeňský skladatel a klavírista Wolfgang Amadeus Mozart…

Mozart se se Schikanederem seznámil v roce 1780, v době hostování hercovy kočující divadelní společnosti v Salcburku. O devět let později se opět setkali, ale tentokrát ve Vídni. Schikaneder stanul v čele herecké společnosti ve Freyhaustheater (Theater auf der Wieden). Zkušený divadelní principál hledal nové spolupracovníky, herce, zpěváky, instrumentalisty, ale také skladatele, aby mohl uvádět co možná nejvíce nových původních pohádkových, kouzelných či komických zpěvoher. A to vyžadovalo zejména od skladatelů společnou, týmovou, ale hlavně  rychlou práci. Jedním z těch, k nimž se na sklonku 80. let 18. století dostala nabídka ke spolupráci se Schikanederem, byl i Mozart. Bylo to v době, kdy Mozartovo renomé skladatele a klavíristy začínalo ustupovat do pozadí. Zčásti proto, že po vypuknutí války s Tureckem (v r. 1788) se vídeňská aristokracie stala finančně obezřetnější, dílem také proto, že Mozart (podle dobových komentářů) komponoval „příliš náročnou hudbu“, která se nakladatelům špatně prodávala, a další příčinou mohlo být, že si skladatel v době své největší slávy (i s ohledem na své postavení), žil poněkud nad poměry a otázkou finančních úspor na pozdější časy se nezabýval. Schikanederova nabídka ke spolupráci tak přišla Mozartovi v danou chvíli zřejmě více než vhod. Dalšími skladateli, které Schikaneder získal do svého „tvůrčího týmu“ byli kapelník, skladatel a varhaník Johann Baptist Henneberg (1768-1822), zpěvák, herec a skladatel Franz Xaver Gerl (1764-1827), zpěvák, skladatel a flétnista Benedikt Emanuel Schack (Benedikt Žák, rodák z českých Mirotic, 1758-1826) a později i další. Ti všichni, včetně Schikanedera a celého souboru, se v prvních letech Divadla na Vídeňce podíleli na vzniku a provedení řady úspěšných pohádkových singspielů (Hloupý Anton z hor, Kámen mudrců, Dobrotivý derviš, Sluneční slavnost brahmínů, Kouzelná flétna ad.).

W. A. Mozart|foto:licence Public Domain, volné dílo, Barbara Krafft

Kámen mudrců nalezen!

V letech 1789-91 se Mozart do provozu Divadla na Vídeňce zapojil coby skladatel velmi aktivně, o čemž svědčí četné zmínky v jeho rodinné korespondenci a korespondenci jeho přátel z divadla. To, že se před zkomponováním pohádkového singspielu Kouzelná flétna autorsky podílel i na jiných dílech, vznikajících v Schikanederově „divadelní skladatelské dílně“, mozartovští badatelé z dřívějších výzkumů věděli (či předpokládali), nebyl však dostatek konkrétních důkazů. Byl to případ i singspielu Kámen mudrců aneb Kouzelný ostrov z roku 1790, u něhož byla Mozartova spolupráce předpokládána. Určitou stopou tu byl komický duet „Nun, liebches Weibchen“ ze 2. dějství, jehož opis, uložený v Knihovně pařížské konzervatoře, Mozartovo jméno obsahoval. Zpěvní hlasy a začátek instrumentace houslí a viol duetu jsou však psány cizí rukou, dechové nástroje už rukou Mozartovou a dokončení instrumentace rovněž.

Ludwig Köchel, autor Mozartova katalogu skladeb, do něhož byl duet zahrnut, se domníval, že je to skladba Benedikta Schacka, kterou Mozart doinstrumentoval. Po více než stu letech se v roce 1991 situace změnila. Světlo světa spatřil dobový opis Kamene mudrců, který po 46 letech vrátil tehdejší rozpadající se Sovětský svaz spolu s celou sbírkou dalších rukopisů odvezených Rudou armádou z Německa v roce 1945 jako válečnou kořist. Tento nový nález, uložený ve Státní a universitní knihovně v Hamburku, upoutal pozornost amerického muzikologa a mozartovského badatele Davida J. Bucha, zabývajícího se Mozartovou tvůrčí etapou spojenou se Schikanederovým divadlem. Po následujícím několikaletém bádání zveřejnil v roce 1997 David Buch senzační zprávu (která se dokonce dostala na titulní stranu listu New York Times): v nově nalezeném dobovém opisu Kamene mudrců bylo mj. objeveno, že téměř u každého hudebního čísla je napsáno i jméno jeho autora a slova „von Mozart“ byla připsána nejenom už u známého duetu „Nun, liebches Weibchen“, ale rovněž u dalších dvou částí z finále 2. dějství. Stěžejní část z hudby ke  Kameni mudrců pak pochází z pera Johanna Baptisty Henneberga, dalšími skladateli byli Franz Xaver Gerl, Benedikt Schack a Emanuel Schikaneder (který psal nejenom libreta, ale příležitostně i hudbu). Mozartův autorský podíl na 2. dějství singspielu činí 19 minut hudby z celkových 57 minut, čili celou jednu třetinu. V listopadu roku 1998 pak byla v massachusettském Worcesteru pořízena firmou Teldec tzv. World Premiere Recording nově objeveného vídeňského singspielu Kámen mudrců, který se rovněž stal dodnes  často uváděným v rakouských, německých či švýcarských divadlech.

Logo|foto:Český rozhlas

Premiéra singspielu Kámen mudrců aneb Kouzelný ostrov se udála 11. září 1790 v Theater auf der Wieden. Současná německá spisovatelka Eva Gesine Baur ve své nesmírně poutavě napsané knize Emanuel Schikaneder-Muž pro Mozarta (vydáno v Mnichově v r. 2012 a znovu v r. 2014; česky dosud nevydáno!) o tomto singspielu píše: „…Schikaneder (pro své libreto plné rozličných symbolů podobně jako v následující Kouzelné flétně) využil sbírku pohádek s vílami a duchy Džinnistan…Nabízí se všechno možné: víceznačné narážky pro zasvěcené, kteří vědí, že kámen – arabsky el iksir – znamená elixír, který v duchu zednářů hledají alchymisté, symbolická substance, která běžnou hmotu promění ve zlato, je tu komika, střídají se slavnostní a veselé, fantastické a erotické scény… Duchové se objevují a mizí, postavy se vynořují z vody nebo sestupují z oblak, nezapomíná se ani na hromy a blesky. A přes veškerou třepotavou, jiskřící, blyštivou jevištní magii je tato opera tak přístupná, jak jen pohádka musí být. Schikaneder důsledně vsadil na účinek kontrastů, světla a tmy, pravdy a pokrytectví, nevinny a záludnosti, pomstychtivosti a odpouštějícího dobra, obětavé lásky a smyslové žádosti…“ (český překlad Vlasta Reittererová).

Napsal Libor Dřevikovský s využitím textů Vlasty Reittererové a Rafaela Broma

 Vysíláme v neděli 28.2. v 16:00