Lenka Kozderková: Občas si od sebe musím odpočinout

Mezi skladbami, které flétnistka Lenka Kozderková vybrala pro posluchače stanice D-dur, nebyla ani jediná, kterou by sama nahrála nebo složila. Trochuzklamání, ale bude to mít happy end. 19. a 20. října 8:00-12:00.

Není příliš nadsazené tvrdit, že pokud se na současné české hudební scéně děje něco zajímavého, najdeme u toho Lenku Kozderkovou. Je stálicí festivalů jako Pražské jaro, Concentus Moraviae, Contempuls, Music Olomouc, Forfest Kroměříž, účinkování na světových koncertních pódiích ji přivedlo až do newyorské Carnegie Hall.

Hru na flétnu vystudovala na Konzervatoři v Ostravě, Janáčkově akademii múzických umění v Brně a École normale de musique v Paříži. Francie jí přirostla k srdci a francouzská hudební kultura je jí nejen zdrojem profesní inspirace, ale i refrénem její životní filosofie: v životě i v hudbě má ráda svobodu, a proto se jí líbí i jazz a různé crossovery.

Než sama začala vyučovat, poznala se na mezinárodních interpretačních kurzech a soutěžích s mnoha významnými hudebníky. „Klarinetista Eli Eban mě naučil pořádně dýchat do flétny.“ Dnes s nimi – a s mnoha dalšími – vystupuje na festivalech.

Lenka Kozderková relaxující

Lenka je tvůrčí bytost, její flétnistická identita zahrnuje i improvizaci a původní tvorbu, hraje v Duu Goelan s houslistkou Lenkou Župkovou, v duu Con Tempo s hráčkou na bicí Markétou Mazourovou a je spoluautorkou řady projektů propojujících hudbu a vizuální nebo divadelní složku.

Na návštěvě u Lenky doma jsme zdaleka nestačily probrat všechny hudební podněty, které ji životem provázejí. „Kdo jiný než Jean-Pierre Rampal!“ říká, když se jí ptám na sólistu Bendova Flétnového koncertu e moll a hned nadšeně dodává, že tato „ikona“ všech flétnistů ztělesňovala spojení výsostného řemesla a svobody, takže si s ním musíme poslechnout i Bollingovu Suitu pro flétnu a jazzový klavír. „Na konzervatoři to je klasická literatura,“ vysvětluje.

Lenka Kozderková

Dobrodružným duchem ji oslovuje i hudba Gergelye Ittzése, Franka Zappy, Jean Hasseové, Karla Růžičky, Ivy Bittové nebo Jany Koubkové.

K tomu, aby přece jen do své „poličky s cédéčky“ sáhla i po skladbách, které hraje ona sama, se nakonec přece jen nechává zlomit. Je mezi nimi i její vlastní kompozice Larus – to je latinsky racek, Lenčino věčné téma svobody.

V souvislosti s Beethovenovým Třetím klavírním koncertem nebo Ligetiho Houslovým koncertem nabízí naše hostitelka posluchačům vzácný pohled na hudbu z pozice hráče v orchestru. „Soudobou hudbu je někdy lepší hrát než poslouchat,“ míní u Ligetiho koncertu, z něhož padá volba jen na Arii z úvodu druhé věty. Důvod? Poslechněte si: v sobotu a neděli 8:00-12:00 a v repríze vždy téhož dne o půlnoci.

Vysílá D-dur 19. a 20. října 8:00-12:00 s reprízami po půlnoci.

Záznam pořadu můžete po odvysílání poslouchat zde.