Lukáš Hurník

Jedna z nejslavnějších symfonií vůbec. Rána osudu dopadne na nepřipraveného hrdinu, ten se však nevzdává, bojuje a ve finále nad osudem zvítězí.

První věta v sonátové formě s potlačeným vedlejším, ale o to výraznějším tématem závěrečným, a velmi stručným provedením. 

Klasická a slavná čtyřvětá symfonie z doby, kdy byl Mozart už zkušeným skladatelem, který si s klasickými pravidly jen tak pohrával.

Před touto větou hráči na housle, violy, violoncella a kontrabasy odloží smyčce a celou dobu na své nástroje jen drnkají. 

Impresionisté dokázali hudbou evokovat i tělesné vjemy. Neříkejte, že se u této skladby necítíte jak v horkém létě uprostřed voňavých luk, obklopeni sympatickou havětí.

Impresionistická práce s orchestrálními barvami nás vrací do temné husitské historie. 

Objevná práce s orchestrálním zvukem překvapující střihy mezi pasážemi dřevěných, žesťových a smyčcových nástrojů i mísením jejich zvuku, to vše s důkladnou pomocí bicích. 

Taneční rytmus, který lze cítit na pomalé dvě doby, středně rychlé tři doby, nebo velmi rychlé střídání taktů dvoudobých a třídobých. Matematická hříčka v hudební podobě.

Rytmická smršť, jejíž strojový pohyb na několika místech umrtví průrva generální pauzy.

Důmyslná hra s různými podobami rychlého třídobého taktu, přesuny akcentů a pauzami na nečekaných místech.