Lukáš Hurník

Po rozsáhlém pomalém úvodu v tečkovaném rytmu nastupuje na 2:16 hravé hlavní téma, 2:53 mění tóninu a ústí v 3:20 v křehkou melodii vedlejšího tématu. .

Líbezná ústřední melodie, k níž je radost se několikrát vracet.

Půvabná melodie, která začíná skoro jako lidová písnička, ale rozvine se do šířky, prochází ve variacích několika proměnami. Zahraje si v nich hlavně klavír.

Ta krásně temná klarinetová melodie je pouhým úvodem k hlavnímu tématu sonátové formy, které začíná takovým skoro tanečním poskokem. Za chvíli ale téma ukáže svou sílu. 

Smetanova Vltava dalece překračuje formu ronda, je to spíš „velerondo“, jehož hlavní téma, připomínající písničku Kočka leze dírou, je symbolem naší národní řeky.

Zvláštní odrůda variací, kde téma tvoří osm akordů, které se ve skladbě točí pořád dokola (někdy znějí jen „virtuálně“). 

Skladba, kde spolu vedou dialog sólista a orchestr.

Sonátová forma ve zjednodušené podobě, ale její první část, tedy expozice, je ukázková. Hudba složitější, než se na první poslech zdá.

Hudba, která pomocí tónů vyjadřuje něco, co nemá s hudbou nic společného.

Hlavní téma sonátové formy se postupně rodí z úvodní fanfáry, vedlejší v houslích je krásně zpěvné, jak se na Dvořáka sluší a patří.