Na návštěvě u Josefa Třeštíka, milovníka Stravinského
Wanda Dobrovská byla na návštěvu pozvána dramaturgem Sočru a Pražského jara. Vysíláme na D-dur o víkendu 3. a 4. dubna dopoledne.
První nástroj, na který se Josef Třeštík začal učit hrát, byly housle. Následoval klavír, na Gymnáziu Jana Nerudy v Praze, které mělo v době, kdy na něm náš hostitel studoval, hudební zaměření, si přibral varhany a později docházel ještě na soukromé hodiny k našemu přednímu hráči na violu da gamba Petru Wagnerovi. Skladbu studoval na pražské HAMU, Royal College of Music v Londýně a soukromě u Louise Andriessena v Amsterdamu.
To je stručný profil hlavního hudebního dramaturga Českého rozhlasu, pro něhož se toto veřejnoprávní médium stalo osudným zhruba před deseti lety, kdy do něho nastoupil jako hudební redaktor Českého rozhlasu – Vltava a připravoval pořady především o soudobé a staré hudbě. V roce 2015 se stal dramaturgem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a v téže funkci začal působit také pro pražský festival soudobé hudby Contempuls.
Ke každé skladbě či nahrávce, kterou pro víkendové setkání na stanici D-dur vybral, se mu váže nějaký příběh nebo vzpomínka.
Schnittke byl první soudobý skladatel, do jehož hudby jsem se zamiloval. Dokonce jsem si z jednoho cédéčka okopíroval jeho portrét a pověsil jsem si ho zarámovaný do pokoje.
S nizozemským skladatelem Louisem Andriessenem se osobně seznámil tak, že mu v řadě sedaček na koncertě omylem šlápl na nohu. A Igor Stravinskij ho baví do té míry, že nejen poslouchá jeho hudbu a dokáže o ní zajímavě promlouvat, ale sbírá i jeho výroky a fotografie a sdílí je se svými přáteli na facebooku.
Stejně jako Stravinského a celé 20. století mám rád i starou hudbu.
Takže skladby pro gambové consorty (sám v jednom takovém chvíli hrál), starou hudbu anglickou, francouzskou i italskou. Jednu dobu byl prý doslova posedlý snahou najít nejlepší interprety Bachových kantát – momentálně je jeho oblíbencem Ton Koopman. Rameauovu cembalovou suitu vybral kvůli íránskému cembalistovi Mahanu Esfahanimu, který byl poslední žákem Zuzany Růžičkové, žije v Praze a letos v únoru vystoupil jako sólista se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.
Hudba je v životě i v profesi Josefa Třeštíka provázána množstvím různosměrných kontextů. K dánskému skladateli Hansi Abrahamsenovi vedou například směrovky od J. S. Bacha, Roberta Schumann či Clauda Debussyho, skladby Gustava Mahlera a Gideona Kleina mu zase propojuje osobnost jeho učitelky klavíru Elišky „Lízy“ Kleinové.
Vždycky pro mě bylo těžké najít si odstup od hudby terezínských skladatelů – a poslouchat ji bez zátěže znalosti okolností jejího vzniku.
Na první cédéčka si Josef Třeštík vydělal na brigádě ještě jako středoškolák a dnes jich má tolik, že sem tam mezi nimi už ani nedokáže najít to, na které si právě myslí. Pak pomůže – opět – facebook a rozsáhlá síť přátel. Hodně mu záleží na tom, aby skladba zněla v interpretaci, která dá nejlépe vyniknout jejímu poselství. Takže Debussyho Preludia v podání klavíristky Marcell Meyer, Mahlerovy Rückert Lieder v nastudování Claudia Abbada (s Magdalenou Koženou), Schnittkeho Klavírní kvintet s Irinou Schnittke u klavíru, Ravelův balet Daphnis a Chloe ve ztvárnění členů souboru Les Siecles s Francoisem-Xavierem Rothem.
„V Londýně jsem měl svůj oblíbený bazar s cédéčky – hlídal jsem si, jak se cena těch, která bych si rád koupil, snižuje a doufal jsem, že mě nikdo nepředběhne – u CD s Brittenovou Jarní symfonií a Čtyřmi mořskými interludii jsem vyměkl na pěti librách.“
Ještě bych mohla na Josefa prozradit, že ve volném čase rád hraje fotbal, ale to si v rozhlasovém vysílání nikterak nevychutnáme. Takže vás zvu na setkání s Josefem Třeštíkem v jedné kavárničce poblíž rozhlasu – k poslechu hudby od skladatelů všech století počínaje Paolem de Firenze nebo Williamem Byrdem přes Francoise Couperina, Richarda Strausse či Benjamina Brittena až po Martina Smolku.
Na D-dur o víkendu 3. a 4. dubna 8:00-12:00.