Na návštěvě u Štěpána Raka

Světoznámý kytarista Štěpán Rak je hudebník v archetypálním smyslu slova. Když vezme svůj nástroj do ruky, je současně skladatelem, interpretem a improvizátorem. Zve nás k sobě návštěvu, aby nás nechal nahlédnout do jedinečného světa své hudby.

Původně měl být výtvarníkem, vystudoval na to školu – vyhlášenou „hollarku“. Právě na ní ale zjistil, že jeho další obdarování – hudební talent – je silnější a jeho cesta vedla na konzervatoř a po té na AMU. Obory: kytara a skladba. Náš hostitel vzpomíná zejména na svého profesora Štěpána Urbana, zakladatele české klasické školy hry na kytaru a kytarové třídy na Pražské konzervatoři. Definitivně prosadit kytaru i do vysokoškolských osnov se podařilo právě až Štěpánu Rakovi.

Jak se asi pan profesor musel cítit, když se z děkanátu AMU doslechl, že kytara – jeho kytara! - aha, tak ta je akorát tak dobrá k táboráku nebo spíš do táboráku?

Štěpánu Rakovi se dostává zpětné vazby o směřování jeho životní i profesní cesty v podobě synchronicit. A tak se stalo, že vizi svého pedagoga dotáhl do realizace a obor kytara byl na AMU – ještě před listopadem 1989 – otevřen přesně v den narozenin Štěpána Urbana, nejdřív jen zkušebně, později trvale a v roce 2000 jmenoval prezident Václav Havel Štěpána Raka historicky prvním vysokoškolským profesorem kytary v České republice.

Štěpán Rak|foto:Wanda Dobrovská, Český rozhlas

Náš hostitel procestoval s kytarou v ruce celý svět. Přilnul k Finsku, kde mnoho let působil, připomeneme si jeho vztah k této severské zemi Sibeliovou symfonickou básní Finlandia a do sousedního Švédska se necháme zavést Štěpánovou žánrovou skladbou Bjärred stämningar. Opakovaně se vracel na Nový Zéland a do Austrálie a ze svých zážitků a setkání vytěžil dvoudílnou suitu Terra Australis. A dodejme, že jeho fotografie vítězí v různých soutěžích.

Na ostrově Milingimbi jsem hrál kanibalům Škoda lásky. Náčelník Waga Unga se přidal na didgeridoo, břišní tanečnice k tomu tančily a nad hlavami nad svítil Jižní kříž.

Rodinný příběh Štěpána Raka je dobře známý, v současné době nicméně nabývá na aktuálnosti. Štěpán se o ukrajinské identitě svých biologických rodičů dozvěděl až po smrti své adoptivní matky. Okruh jeho příbuzných se rozrostl, rodinné vazby – Štěpán má dva syny – se propojily. I na toto téma se během naší návštěvy dostane: slovy a hudbou.

Když jsem v Charkově dohrál Černobyl – rok po katastrofě – nastalo nejdřív hrobové ticho; následoval takový výbuch emocí, že to ve mně navždycky zůstane.

Prakticky za každou skladbou, kterou nám náš hostitel nabízí k poslechu, je silný příběh nebo hluboký prožitek. Ať se jedná o skladbičky inspirované květinami, různými druhy čaje nebo trampskými písněmi nebo o rozměrnější kompozice jako Hirošima, Vocés de profundis a projekty se Štěpánovým dlouholetým uměleckým partnerem Alfredem Strejčkem. A k těm příběhům přibývají další a ty prožitky jsou tvárné každým provedením.

Improvizace je můj obor. Přidám či uberu notu, změním frázi podle situace, podle toho, jaké mám publikum, jak se cítím osobně, jaké je prostředí.

Výběrem z vlastních skladeb se náš hostitel odvolává na své předchůdce jako Giuliani, Sor, Tárrega, a mistry jiných nástrojů jako Paganini, Chopin, Schubert nebo Liszt. „Dokud mám co říci jako skladatel, budu to dělat jako oni – hrát své vlastní skladby," svěřil se v jednom rozhovoru. Naštěstí je to svět tak pestrý, barevný, bohatý, plastický, magický, že dvakrát čtyři hodiny se Štěpánem Rakem a jeho hudbou uběhnou jako nic.

Nalaďte si stanici D-dur 1. a 2. dubna 2023 od 8:00 do 12:00 hod., repríza o půlnoci.