Nástroje s dotekem historie

02475525_3.jpeg

V pořadu od Claudia k Ludwigovi představuje studovaný houslař Rafael Brom unikátní historické nástroje. V sobotu od 16:00.

Mozartovy koule, Paganiniho manžetové knoflíčky a jiné suvenýry jsou užitečné drobnosti schopné přilákat pozornost k hudbě slavných autorů. Ale co Beethovenovy housle!? To je lahůdka! Když se člověk dostane k informaci, že houslista Daniel Sepec hraje na housle, které pocházejí z majetku samotného Beethovena, zastaví se mu dech.

Ludwig van Beethoven

Jakže, z majetku Beethovena? Podle kurátora Beethovenova domu v Bonnu jde o nástroj, který byl vyroben v Salcburku kolem roku 1700 a vlastnil jej kníže Lichnovský, který ho skladateli daroval. Po Beethovenově smrti se spolu s několika dalšími nástroji dostaly housle do dražby a nakonec skončily v muzeu. To je vzrušující informace. Hned jsem se pídil po obrázku: skutečně ukazoval housle starého amatiovského vzoru - s otevřenými oblouky ve středu tělaí a s krátkými růžky. Mohly by být opravdu z daného roku. Ale ze Salzburku? Pravda, arcibiskupský dvůr byl natolik majetný, že si mohl vedle proslulé kapely držet i houslaře, ale zatím jsem na nějakou zmínku na toto téma nenarazil. Kromě toho bezpečně víme, že v Salcburku se usadil Heinrich Ignác Franz Biber, který využil obchodní cesty za houslařem Jacobem Steinerem do Absamu u Insbrucku, aby se už nevrátil do kapely olomouckého biskupa Karla II z Lichtenštejna-Kastelkornu. Housle tam ale nejspíše poslal. Je tedy možné domnívat se, že ty salcburské Beethovenovy housle by mohly být z dílny Jacoba Steinera, od něhož Biber, kapelník v Salcburku, kupoval housle pro arcibiskupský orchestr.

Sepec svou nahrávku Sonáty č. 7 c moll op. 30 č. 2 Ludwiga van Beethovena pořídil s  pianistou Andreasem Staierem který hraje na nástroj z dílny vídeňského nástrojaře Conrada Grafa z roku 1824. Vedle toho je v programu také klavírní koncert Antonia Salieriho, hraný na další historické fortepiano a to z 18. století. Nevíme ale kdo ho vyrobil, to v textech doprovázející nahrávku pianisty Paula Badury-Skody upřesněno není.

Frans Brüggen (1969)

Na historický nástroj hraje i Franz Brüggen hned v úvodní skladbě programu - Corelliho sonátě pro zobcovou flétnu a basso continuo F dur. Nástrojovou mapu programu doplňuje violoncello Davida Watkina ve Vivaldiho Sonátě a moll, soubor Concerto Soave v duchovním zpěvu Pender non prima vide od Luigiho Rossiho, barokní orchestr z Freiburku v Haydnově Symfonii Ráno a nebo soubor interpretující Magnificat Claudia Monteverdiho. Jsou to English Bach Festival Baroque Orchestra, Ensemble Instrumental de Lausanne a Les Saqueboutiers de Toulouse. Nahrávku s bohatou vokální složkou zpívají třeba zpěváčci ze Scholy des Petits Chanteurs de Notre-Dame de Sion řídí Michel Corboz.