Operní debut krále operety - Franz Lehár: Taťána
Na začátku Lehárovy kariéry byla touha psát opery. Jeho Taťánu vysíláme 26. března v 16:00.
„Vy hrajete na housle, že ano? Tak je tedy pověste na hřebík a ode dneška už jenom komponujte. Máte před sebou velkou budoucnost.“ Tato legendární slova vyřkl Antonín Dvořák poté, co mu mladičký Franz Lehár, student houslové hry na pražské konzervatoři ve třídě Antona Bennewitze, předvedl několik svých skladatelských pokusů. Dodejme, že Lehár v době svého pobytu v Praze, soukromě studoval kompozici u Zdeňka Fibicha…
Ačkoliv Franz Lehár (rodák ze slovenského Komárna) je v dějinách hudby zapsán jako jeden z nejúspěšnějších operetních autorů doby přelomu 19. a 20. století, byla na počátku jeho skladatelské kariéry touha zkomponovat operu. Po prvním (a doposud neprovedeném) pokusu, opeře Rodrigo, na sebe výrazně upozornil velkou dramatickou tříaktovou operou Taťána (v původní verzi nazvaná Kukuška), která byla veřejně provedena v Městském divadle v Lipsku, zaznamenala velmi příznivý ohlas, a která se stala jakousi Lehárovou „vstupenkou“ do světa operních skladatelů.
Taťánu zkomponoval Lehár v letech 1895-96 v době, kdy působil jako vojenský kapelník v chorvatském přístavním městě Pule. Děj opery vypráví příběh řadového ruského vojáka Alexeje, který se vzepře starostovi uslonského sela a je za trest poslán do vyhnanství na Sibiř. Tím je odloučen od své dívky Taťány, kterou v Usloni poznal, a která se za ním vydá na cestu, aby jej našla. Lehárova opera se vcelku úspěšně vydala na cestu po německých divadlech.
Hudební kritikou byla vždy nejvíce oceňována skladatelova hudba, a naopak libreto bylo shledáváno jako spíše slabší. To přivedlo Lehára v roce 1905 k celkové revizi díla a spolu s německým literátem a kritikem Maxem Kalbeckem vytvořili druhou verzi opery, která dostala název Taťána (Tatjana), podle protagonistky příběhu. Premiéra této druhé a konečné verze opery se udála v únoru roku 1905 v Městském divadle v Brně. Ve stejné době se mladý Lehár rovněž pokoušel prosadit jako operetní autor; po předchozích drobných úspěších operet Vídeňské ženy, Dráteník, Božský manžel a Manželství ze žertu přišel jedenáct měsíců po premiéře Taťány zásadní zlom v podobě fenomenálního úspěchu operety Veselá vdova… Po Taťáně další velkou operu Franz Lehár už nikdy nesložil, ale získané hudebně-dramatické a instrumentační zkušenosti pak bohatě zúročil ve svých pozdějších nejslavnějších operetních dílech.
Dítě Lehárovy múzy, které dostalo jméno Kukuška a jehož kmotry byli špatní libretisté, získalo nyní v péči Maxe Kalbecka, který se s pochopením dítěte ujal, jméno Tatjana a může odhodlaně vstoupit do divadelního světa. S Kalbeckovým přepracováním libreta upravil také Lehár partituru, takže máme před sebou takřka nové dílo. Práce autorů byla po zásluze odměněna čestným úspěchem. Děj opery je – pří vší jednoduchosti – pro operu vhodný, neboť nabízí prostor pro působivé scény a jejich vyústění. Protože jde o novinku, krátce zde shrneme děj. Sergej, starý rybář na Volze a léčitel, zachrání vojáka Alexise, zamilovaného do Sergejovy dcery Tatjany, před hněvem davu a vyhrožování smrtí; Alexis však zranil starostu a musí na Sibiř. S pomocí Saši uteče ze stříbrných dolů [!]. Tatjana, která se ho vydala hledat, jej nenajde, ale stopy ji zavedou do stepi. Tam se s Alexisem, nemocným a vysíleným, shledá a na sněhem zaváté planině naleznou oba smrt. Lehárova hudba vykazuje opět už známé zvláštní přednosti: skvělou instrumentaci a překypující bohatství melodií. Všechny scénické obrazy a nálady mají odpovídající charakteristiku a bohatství barev. Krásný velký leitmotiv lásky prochází vítězně a blahem opojený, tu zas bolestný a žalující, celou partiturou; k němu se řadí lidové melodie, tu melancholické, tu radostí pěnící, a velmi krásná jsou lyrická místa. Všude je dramatická myšlenka udržována jistou rukou.
Der Humorist, 1. března 1905
Franz Lehár: Tatjana. Opera o 3 dějstvích, libreto Felix Falzari a Max Kalbeck podle cestopisů George Kennana Život ve stanech na Sibiři a Sibiř a exilový systém.
Osoby a obsazení: Sergej, starý volžský rybář (bas), Roland Schubert; Tatjana, jeho dcera (soprán), Dagmar Schellenberger; Alexis, řadový voják z Poltavy (tenor), Herbert Lippert; Saša, Kyrgyz ze stepi (baryton), Karsten Mewes; Džerid, Kyrgyz ze stepi (basbaryton), Carsten Sabrowski; Pimen ad.
Zpívá Rundfunkchor Berlin, sbormistr Sigurd Brauns, hraje Rundfunk-Sinfonieorchester Berlin, řídí Michail Jurowski.
