Salieriho Falstaff aneb Tři žerty

12. srpen 2020

Vrcholné dílo Antonia Salieriho vysíláme na D-dur v pravidelném operním čase v neděli 16. srpna v 16:00.

Shakespearova komediální hra nazvaná „A Most Pleasant and Excellent Conceited Comedy of Sir John Falstaff and the Merry Wives of Windsor“ z roku 1597, je v operních dějinách známá především ze dvou dodnes úspěšných zpracováních z 19. století: „Veselé ženy windsorské" Otty Nicolaie a „Falstaff“ Giuseppa Verdiho (pochopitelně, že následně i ve 20. století vznikaly další hudební adaptace např. od Edwarda Elgara, Ralpha Vaughana-Williamse nebo Gustava Holsta ad.). Podle historických pramenů pravděpodobně k první operní adaptaci tohoto námětu došlo v Paříži v divadle Comédie-Italienne, v roce1761, kdy byla provedena opera „Le Vieux Coquet ou Les Deux Amis“ jejímž autorem byl jakýsi Papavoine, první houslista divadelního orchestru. Žel, partitura s libretem se nedochovaly. Naopak jsou historicky doložená dvě zhudebnění v podobě singspielů vzniklých v krátkém sledu za sebou a bezprostředně před Salieriho operou: v roce 1794 v Mannheimu „Die lustigen Weiber“, Petera Rittera, a v roce 1796 v Oelse „Die lustigen Weiber von Windsor und der dicke Hanns“, Carla Ditterse von Dittersdorf. Falstaff Antonia Salieriho z roku 1799, tak byl v pořadí třetí a ve své době první operní a úspěšnou adaptací.

"V 5 hodin v divadle U Korutanské brány byla s potleskem poprvé uvedena Salieriho opera Le tre burle. Mnoho čísel bylo opakováno a duet třikrát. Po představení se Salieri musel dvakrát děkovat publiku a také všechen divadelní personál byl vyvolán…“ zapsal si do svého deníku po premiéře opery jistý vídeňský úředník Joseph Carl Rosenbaum. Mimochodem: jeho podrobné deníkové záznamy z let 1797-1829, zachycující četné kulturní události ve Vídni, jsou dodnes významným historickým pramenem.

Od doby, kdy byl čtyřiadvacetiletý Antonio Salieri v roce 1774 jmenován císařským dvorním skladatelem a o 14 let později dvorním kapelníkem, a kdy následně roku 1791 rezignoval na post dvorního divadelního kapelníka, uplynulo dvacet sedm let, během nichž si coby zkušený a úspěšný operní skladatel vybudoval vpravdě evropské renomé. 3. ledna 1799 uvedl ve vídeňském dvorním divadle U Korutanské brány devětačtyřicetiletý Salieri premiéru své v pořadí třiatřicáté opery Falstaff ossia Le tre burle, k níž libreto napsal italský básník Carlo Prospero Defranceschi.

Adolf Schrödter - Falstaff und sein Page

Německý muzikolog a historik Volkmar Braubehrens ve své knize Salieri - hudebník v Mozartově stínu k Falstaffovi poznamenává: „…Jakkoli musí být postava Falstaffa pro každého skladatele lákavá, záleží vždy na libretistickém zpracování. Činoherní originál má příliš postav a příliš vedlejších dějů, než aby se dal bez rozsáhlých úprav převést do hudby… Spoléhat se pouze na burlesknost jevištních situací by bylo pro operu mál a tady byl Defranceschi úspěšný…“ Libretista rozvrhnul děj do dvou dějství, vynechal vedlejší zápletku, redukoval počet postav, některé přejmenoval. „…Falstaff sám se – zcela po shakespearovsku – nežene jen za erotickými dobrodružstvími, má přitom evidentně výhradně finanční cíle, které úzce souvisí s jeho obžerstvím…“ Hudebně patří Falstaff k Salieriho vrcholným dílům, v níž shrnul všechny své zkušenosti operního skladatele a divadelního praktika. Vytvořil svěží, poutavou hudbu, která jednak podbarvuje či dokresluje jednotlivé scény, ale obsahuje i mnohá malá efektní čísla, která zapůsobila na publikum. To se potvrdilo při premiéře ve Vídni a následně téhož roku v Drážďanech a Berlíně (v německém překladu). O to víc je zajímavé, že Salieriho Falstaff nakonec nezakotvil v divadelním repertoáru. Do roku 1802 měla opera dvacet šest představení a po roce 1805 z jevišť zmizela úplně.

Antonio Salieri

Po 156 letech se Salieriho Falstaff ze zapomnění prvně vynořuje roku 1961 v Sieně, v rámci festivalu Settimana Musicale. O 13 let později, v roce 1974, dílo zaznělo v americké premiéře v Bostonu a následující rok ho úspěšně nastudovala vídeňská Kammeroper (Salcburk, Terst) a opera se velmi pozvolna začínala častěji objevovat v hledáčku festivalových a divadelních dramaturgů: 1975 ve Veroně, 1977 v Terstu. V roce 1985 vznikla jedna z prvních studiových nahrávek pořízená maďarskou gramofonovou firmou Hungaroton, která dodnes patří téměř k vzorovým nastudováním. Od 90. let minulého století se další nastudování Salieriho Falstaffa objevují především v rámci hudebních festivalů např. v Katalánsku, v Parmě či Drottningholmu aj. (není bez zajímavosti, že na počátku 21. století se Salieriho Falstaff objevil na jevišti divadla v Českých Budějovicích) a začínají rovněž vznikat zvukové záznamy z těchto inscenací a studiové nahrávky. V roce 2016 (v roce Shakespearova výročí) byl Falstaff velmi úspěšně nastudován a uveden v Theater an der Wien; v domovském městě Antonia Salieriho.

Nahrávka opery Antonia Salieriho Falstaff ossia Le tre burle, která zazní ve vysílání Českého rozhlasu D-dur, vznikla v milánském studiu Centro Asteria v srpnu 1997, v nastudování Alberta Veronesiho a s předními italskými sólisty a soubory The Madrigalists of Milan a Orchestra Guido Cantelli of Milan. V roce 1998 byla nahrávka vydána na kompaktních discích firmou Chandos.

Antonio Salieri: FALSTAFF ossia LE TRE BURLE (Falstaff aneb Tři žerty)

Dramma giocoso o 3 dějstvích, libreto Carlo Prospero Defranceschi podle komedie Williama Shakespeara Veselé ženy windsorské.

Zpívají Romano Franceschetto, Lee Myecounghee, Giuliano de Filippo, The Madrigalists of Milan ad.

Orchestra Guido Cantelli of Milan, řídí Alberto Veronesi

Autor: Libor Dřevikovský s využitím textů Vlasty Reittererové, Volkmara Braubehrense a Davida Chaloupky

Spustit audio

Více z pořadu