Saverio Mercadante: Il Giuramento (Přísaha)

Opery romantického skladatele Saveria Mercadanteho (1795-1870) vytváří pozoruhodný přechod od vrcholně pozdní éry italské belcantové opery směrem k romantickému opernímu dramatu, jímž italská opera procházela ve 30. a 40. letech 19. století. V Mercadanteho hudbě lze postřehnout hudebně - dramatický vliv oper Belliniho, Rossiniho či Donizettiho, ale také oper, s kterými se setkal během svých dirigentských angažmá v evropských divadlech. Nejvíce jej však ovlivnily opery Giacoma Meyerbeera, s nimž se seznámil v době svého pobytu v Paříži v letech 1835-36. Po návratu do Itálie zkomponoval operu Il Giuramneto (podle tragédie Victora Huga Angelo, tyran padovský), v níž je patrný odklon od belcantového manýrismu ve prospěch hudebního dramatu. Dílo při premiéře11. března 1837 v milánském Teatro alla Scala zaznamenalo mimořádný úspěch a stalo nejhranější Mercadanteho operou uváděnou jak v italských, tak v evropských operních domech. Na repertoáru se udrželo bezmála dvacet let.

Operu Il Giuramento Saveria Mercadanteho na stanici Český rozhlas D-dur uvedeme z nahrávky - záznamu z koncertního provedení 9. září 1979 ve Vídeňské státní opeře. O milánské premiéře Mercadanteho opery Il Giuramento referoval i dobový vídeňský tisk (Miláno, resp. Lombardie byla v letech 1814-1859 součástí Rakouského císařství) Wiener Theater-Zeitung, 13. 4. 1837, zpráva z Milána (Scala).

Mercadante vložil do své hudby charakter, tedy cosi, co – jak známo – většině italských oper schází. Ducha kompozice neobětoval blahodárně působícímu klinkání, nepodplácí posluchače oblíbenými motivy, aby u nich získal přechodný úspěch, neztratil ze zřetele vřelost svého umění. Velký účinek má finále prvního dějství. Sbor na začátku druhého dějství je velmi dobrý, oslovil však málo. Zato se velmi líbila modlitba (Preghiera) Manfredova, která je vlastně průměrná. Ženský sbor za scénou s pouze harfovým doprovodem se líbil velice [...] Nádherný a čarovného účinku je duet Elaisy a Bianky [...] Jásot, jaký duet vyvolal, se nedá popsat.

Třetí dějství pojal Mercadante velmi poeticky a je z celé opery nejlepší. Vlastně je tento krátký akt pouze hudebně-dramatická scéna. Duet Elaisy a Viscarda je plný života, žáru a má velký účinek. Závěrečná árie umírající Elaisy je krásně myšlená, hluboce procítěná a pravdivá. Příkladnou píli věnval Mercadante instrumentaci, v níž je mistr a kterou mnozí italští skladatelé zanedbávají. Pro všechny primy orchestrálních skupin, dobře obsazených, také napsal sóla, nejkrásnější z nich je violoncellové sólo, doprovázející Preghieru. [...]“ napsal dopisovatel listu Wiener Zeitung, podepsán jako „W.“ (Přeložila Vlasta Reitererová)

Hrají a zpívají Plácido Domingo, Robert Kerns, sbor a orchestr Vídeňské státní opery, řídí Gerd Albrecht.