Téměř 300 let uběhlo, než se do Prahy vrátil Farnace, král pontský

Je to tak, i když nejsme u nás v rozhlase první, kdo kdysi slavnou zpěvohru a její provedení v Praze roku 1730, připomíná. Opera Farnace od Antonia Vivaldiho se vrátila do Prahy už před rokem.  Stalo se tak 17. července na nádvoří Lichtenštejnského paláce, sídla Hudební Akademie múzických umění, kde ji provedl soubor Musica Florea Marka Štryncla. Po několika následujících reprízách ji letos představí na festivalu v Českém Krumlově. Pár dní předtím dojde k jinému pražskému zastavení Vivaldiho opery Farnace, které je na programu naší stanice 17. července.

Nabízí se srovnání dvou pozoruhodných interpretací, tu rozhlasovou zdobí spolu se znamenitými sólisty Sbor Divadla zarzuely z Madridu a souboru Le Concert des Nations v nastudování Jordiho Savalla. Praha a Vivaldi, to je pozoruhodná kapitola v dějinách hudby. Propojení zprostředkoval císař Svaté říše římské Karel VI., ovšem věren tradici ve vztazích dvora vůči italské hudbě, a poté hrabě František Antonín Špork. Jeho divadlo v paláci Na Poříčí zásoboval benátský impresário a zpěvák Antonio Denzio. Přivezl i šest Vivaldiho oper či pasticií. Několik z nich bylo komponováno přímo pro Prahu – La Tirannia gastigata, Argippo a konečně Alvilda, Regina del goti. Císař Karel VI. Habsburský udělil oblíbenému skladateli Vivaldimu zlatou medaili a ten následně přijel do Vídně a také do Prahy, kde v roce 1730 uvedl svou operu Farnace. Tady měl už delší čas bohatou klientelu, třeba hrabě z Vrtby u něho objednal loutnové skladby. A hraběti Václavovi z Morzinu věnoval Vivaldi svůj opus 8., cyklus dvanácti koncertů, z nichž třetinu tvoří slavné Čtvero ročních dob. Antonio Vivaldi napsal necelou polovinu ze svých padesáti scénických celků pro rodné Benátky a je mezi nimi i opera Farnace, kterou uvedl v divadle Sant´ Angelo v únoru roku 1727. Stejný titul tam slyšelo benátské publikum už v roce 1703 od Antonia Caldary, který svou operu psal na libreto Lorenza Morariho. S titulem ho následoval Leonardo Vinci, ale ten zhudebnil libreto Antonia Marii Lucchiniho. Jeho Farnace měl premiéru v římském Teatro Alibert roku 1724. Vivaldi vyvolil předlohu stejného literáta a po něm se libreta chopil také ve Španělsku usazený Francesco Corselli.

Premiéra proběhla v Královském divadle v Buen Retiro v Madridu v roce 1739. A poté se námětu chopil také Josef Mysliveček, jehož verze měla premiéru v neapolském Teatro di San Carlo roku 1767. A konečně můžeme připomenout i ranou operu Wolfganga Amadea Mozarta s titulem Mitridates, král pontský, ta je z roku 1770. Jak známo, pomáhal malému skladateli sám Mysliveček. Po benátské premiéře uvedla Vivaldiho úspěšnou operu Farnace další italská divadla - v Pavii v květnu 1731, Mantově a Miláně roku 1732, ve Florencii roku 1733 a v Trevisu roku 1737. Měla být uvedena také ve Ferraře roku 1739, partitura byla dopsána předchozího roku, ale k přestavení nedošlo. Stručný děj opery se rozehrává kolem šesti osob, z nichž tři patří do království pontského. Jsou to král Farnace, jeho manželka Tamiri a jeho  sestra Selinda. Ze sousedící Kappadokie pochází matka Tamiri Berenice a kapitán jejího vojska Gilade. A pak je tu  vítězný Řím, který zastupuje vojevůdce Pompeo a jeho prefekt Aquilius. Římany poražený Farnace přikáže manželce Tamiri, aby sprovodila ze světa jejich syna i sebe, nesmí padnout do rukou vítězů. Královna Berenice, která nenávidí Farnaceho, je spojencem Pompea. Selinda obloudí jak Gilada, tak Aquilia, aby zachránila svého bratra a ti souhlasí s tím, že zavraždí jak Berenice, tak Pompea. Opera ale končí šťastně. Pompeo obrátí nenávistnou Berenice cestu smíření s Farnacem a nikdo nepřijde o život. A na závěr opery sbor zpívá „Korunován liliemi a růžemi s láskou mír se vrací.“  

Uslyšíme záznam představení z Divadla zarzuely v Madridu, které se konalo ve dnech 26. a 28. října 2001. Dirigent a gambista Jordi Savall použil Vivaldiho verzi opery Farnace z roku 1731, přidal k ní doprovázený recitativ Tamiri z verze psané roku 1738 a také úryvky z opery Farnace kolegy Francesca Corselliho pro každé jednání. Sinfoniu, pochod, recitativ Gilada a Berenice a árii Berenice do prologu prvního dějství, dále árii Farnaceho na úvod 2. jednání a pochod do 3 jednání. Podařilo se mu tak přiblížit se skutečnému opernímu představení z roku 1739, kdy bylo na vrcholu okázalé belcanto, jaké se pěstovalo v době Farinelliho a pietně tak připomněl dávné madridské provedení domácího autora. Záznam představení, které nabízíme, pořídila společnost Alia vox.