Vilém Veverka: Jedině celek má smysl
Návštěvu u hobojisty Viléma Veverky poslouchejte on-line.
Koncert, na němž hraje hobojista Vilém Veverka (1978) – ať už jako sólista, v duu s harfistkou Kateřinou Englichovou nebo jako komorní hráč souborů Philharmonia Octet či Ensemble Berlin Prag – je předem zárukou silného uměleckého zážitku a takto také posluchači na takové koncerty chodí: aby slyšeli pěknou hudbu ve špičkovém, zaujatém ztvárnění.
Jako malý měl sice Vilém Veverka doma solidní hudební zázemí (je synem známé muzikoložky Jarmily Tauerové), ale že se hudba stane jeho profesním osudem, od začátku úplně zřejmé nebylo. Svou roli v tom sehrála náhoda, která Viléma přivedla do hobojové třídy F. X. Thuriho na Pražské konzervatoři. Všechno další se už odehrávalo pod supervizí samotného interpreta jako osobnosti koncentrované, cílevědomé a důsledné. Zároveň s Akademií múzických umění, kde studoval u Liběny Séquardtové, přišly i tovaryšské zkušenosti z ciziny.
„Moje generace byla jedna z prvních, pro niž bylo studium v zahraničí de facto standardem.“
Vilém Veverka navštěvoval kurzy francouzského hobojisty Jeana-Louise Capezzaliho, udělal konkurz do Jugendorchestru Gustava Mahlera, kde pracoval pod vedením Claudia Abbada, a studoval rovněž na Vysoké hudební škole Hannse Eislera v Berlíně. Jeho pedagogem byl Dominik Wollenweber, s nímž se pak měl Vilém možnost potkávat také jako s kolegou v Berlínské filharmonii (a dnes spolu účinkují v česko-německém komorním souboru Ensemble Berlin-Prag).
„Že jsem směl hrát v orchestru, vnímám jako obrovské obohacení a zásadně mě to ovlivnilo.“
Téměř každý svůj koncertní projekt dotahuje Vilém do studiové realizace, což se ukázalo být pro naše víkendové setkání na vlnách stanice D-dur klíčové. Náš hostitel je univerzálním interpretem, takže jeho výběr skladeb je pestrý – počínaje hobojovými sonátami Jana Dismase Zelenky nebo fantaziemi (hobojovými) Georga Philippa Telemanna přes skladby vídeňských klasiků nebo impresionistů Clauda Debussyho a Maurice Ravela po soudobou hudbu – kompozice Luboše Sluky nebo Jana Klusáka.
„Dokážu se vcítit do uvažování interpreta Zelenkovy éry, ale zůstávám ukotvený ve 21. století – ostatně myslím, že publikum zajímá, jak na hudbu nahlíží ten který interpret – a právě v tom je ta autenticita!“
Kromě hraní na hoboj Vilém Veverka také chodí po horách a fotografuje. A jako všechno, i toto dělá důsledně. Jeho fotografie jsme měli možnost vidět už na několika jeho autorských výstavách.
„Jedině celek má smysl – po jedné návštěvě Krkonoš nemohu říci, že ty hory znám,“ říká v této souvislosti. V pokoji, kde jsme se nad výběrem hudby setkali, má na zemi nový gramofon – poslech z vinylu považuje za „ten pravý požitek z hudby“, moc desek zatím ale ještě nemá, takže budeme poslouchat „standardně“ z jeho cédéček. A klidně třeba v autě, nebo při mytí nádobí nebo čištění zubů – podle Viléma Veverky si vás totiž krásná hudba vždycky přitáhne. A tak tedy zveme k poslechu víkendového setkání s hobojistou Vilémem Veverkou na frekvenci stanice D-dur ve víře, že se hudba, kterou budeme společně poslouchat stane – jak je Vilémovou ambicí – každodenní součástí lidských životů. Ostatně pro mnohé z nás jí už je.
Poslouchejte on-line.
