Vznešené štěstí manželství podle Telemanna

Pohled do světa barokní hudby v sobotním výběrovém panoramatu stylů staré hudby utkví tentokrát na tvorbě dvou komponistů, kteří umetli Johannu Sebastianu Bachovi cestu k postu kantora v kostele svatého Tomáše v Lipsku.

Když se uvolnilo místo, které zastával Johann Kuhnau, řečený Kunstlieb, tedy ten, kterému bylo milé umění, vybrala si městská rada Telemanna. Znala ho už z předchozího působení v Lipsku, kdy Kuhnauovi nepříjemně konkuroval jako operní ředitel a svůdce studentů, kteří pak starému kantorovi chyběli. Georg Philipp, kterého Kuhnau s despektem označil za operního hudebníka, za pár let z Lipska odešel a starý kantor dosloužil u svatého Tomáše až do smrti. Telemann se ale funkce vzdal, svým vítězstvím chtěl zřejmě jen pošťuchovat město Hamburk, aby mu zvýšilo plat.

Telemann, jako hudební ředitel Hamburku musel za svůj zvýšený plat hodně pracovat. Skládat dvě kantáty týdně a jedny pašije ročně, komponoval množství skladeb pro soukromé i veřejné příležitosti, jako byly oslavy a svatby. Mezi tradiční úkoly patřilo vytvoření oratoria a serenády pro každoroční slavnost městských civilních kapitánů občanské gardy. To byla civilní policie, která sloužila k ochraně městských hradeb a bojovala s požáry. Kromě toho převzal vedení hamburské opery na Gänsemarktu za roční plat 300 tolarů, zmodernizoval postarší Collegium musicum, které založil Matthias Weckmann v roce 1660 a stal se také kapelníkem na dvoře markrabat z Bayreuthu. Občas tam dodával instrumentální hudbu a každoročně operu.

Z Telemannovy tvorby je na programu jedna z příležitostných slavnostních skladeb. Je to velkolepá svatební hudba psaná v roce 1732 k příležitosti zlatého výročí svatby hamburských měšťanů Matthiase a Marie C. Mutzenbecherových. Pan manžel pocházel z Kielu, vyučil se obchodníkem v Hamburku a v roce 1678 si založil vlastní podnik. Záhy se stal uznávaným členem hamburské filharmonie, senátorem a plukovníkem občanského gardy. A byl také mecenášem Georga Philippa Telemanna. Slavnostní hudba k výročí zlaté svatby byla celodenní událostí. Nejprve se hrálo posvátné oratorium Herr Gott, dich loben wir, tedy Pane Bože, Tebe chválíme a během jeho provádění se senátor vydal se svou nejdražší manželkou k oltáři k výročnímu požehnání. Samozřejmě, že byla přítomna celá vysoce vznešená rada se svými insigniemi.

Následující slavnostní hostina se konala v domě nejstaršího syna manželů. Zde zazněla Serenata, světská část hudby k výročí svatby s titulem O erhabenes Glück der Ehe, česky Ó vznešené štěstí manželství. Po oratoriu, které svými trubkami a tympány nabídlo velkolepý zvukový obraz, je Serenata veselou hudbou ke stolu s velmi rozmanitou instrumentací. Je psána pro sóla, flétnu, chalumeau, hoboj, fagot, smyčce a continuo.