Lukáš Hurník

Shakespearovo drama převedené do hudby. 

Dvořák hudebními prostředky portrétuje Vodníka, mladou dívku, kterou Vodník stáhne pod vodu, dětský pláč a opět nezbytné vraždění. 

Hudba líčí Erbenovu baladu větu po větě, v orchestru slyšíme jízdu na koni, pohlednou dívku, dost kruté vraždění, zlověstné vrčení zlatého kolovratu, který umí mluvit.

V baroku nemusela být sonáta skladbou pro jeden nástroj. V této hraje violoncello a cembalo, které doprovázejí sólový barokní fagot.

Beethovenova díla s opusovým číslem vyšším než 100 jsou jakoby z jiného světa. Klasicistní pravidla tu už neplatí, neslyšící umělec si tvořil pravidla vlastní. 

Ani tato sonáta nemá standardní tři věty, nýbrž čtyři. Nejslavnější je ta třetí v podobě smutečního pochodu.

Sonáty mají obvykle tři věty, ale tahle má jen dvě. Je pozoruhodně kompaktní. První je v jakési nerozvinuté sonátové formě, druhá je velmi elementární rondo.

Scarlatti napsal přes pět set sonát a všechny jsou si podobné formou, která je jakousi zárodečnou formou sonátovou.

Takových skladeb napsal Telemann tisíce. A všechny se moc dobře poslouchají. Krásně slyšíme v bassu continuu basovou linku a akordy nad ní. Vše ostatní už je na sólistovi.

Skladba postavená na tzv. ostinátu – basso continuo hraje pořád dokola stejný motiv.